22. Kapitola

Ve 22. kapitole je nám ukázán pozemský Jeruzalém ještě jednou v různých souvislostech. Stánek Boží, příbytek Boží pak bude pro lidi viditelný. Bude naplňovat nebe a zemi, starý a Nový Jeruzalém Svou slávou. "Nebesa jsou Můj trůn a země podnož noh Mých ..." (Izaiáš 66:1, Skutky 7:49)

"Dále mi pak ukázal potok čistý vody života, jasný jako křišťál, který vytéká pod trůnem Božím a Beránkovým.

Na obou stranách potoka, napůl mezi ním a ulicemi města rostly stromy života, které nesly dvanáctkrát ovoce: každý měsíc nesou ovoce, a listí stromů slouží národům k uzdravení.

Také tam již nebude nic prokletého, ale trůn Boží a Beránka v něm bude ..." (22:1-3a)

Prorok Ezechiel toto popsal již dávno předtím a svědčí: "Když On mě vzal vzhůru, a zavedl mě zpět ke vchodu chrámu, viděl jsem vytékat vodu pod prahem chrámu směrem na východ - přední strana chrámu ležela směrem na východ -; a voda tekla po jižní boční zdi chrámu, jižně od oltáře.

Na zpáteční cestě jsem viděl na břehu řeky na obou stranách mnohé stromy.

U řeky ale na jejích březích porostou všelijaké stromy s jedlým ovocem, stromy, jejichž listí nevadne a ovoce neustává. Každý měsíc ponesou zralé ovoce, neboť voda, při které rostou, vytéká ze svatyně; proto bude jejich ovoce sloužit za potravu a jejich listí k uzdravení." (Ezechiel 47:1:7 + 12)

I tento popis objasňuje, že tam ještě budou národy. K dispozici bude obojí: ovoce k potravě a listí k lékařství. Všechno bude požehnáno. Rozdělení čteného textu do dvanácti měsíců rovněž potvrzuje, že se jedná o Tisícileté království.

I zde musíme dbát přesně na každé slovo a vidět je ve správné souvislosti. V Jeruzalémě tedy již nebude nic zlořečeného nebo raněného prokletím. Prorok Izaiáš pak popisuje všeobecnou situaci na zemi: "Nebude tam dítěte, ani starce, kteří by své dny plně nevyžili; nýbrž jako nejmladší zemřou století a kdo se dožije jen sta let, bude platit za zlořečeného hříšníka." (65:20)

Pozůstalé národy a obzvláště všichni z Izraele, kteří se nepočítají k prvnímu vzkříšení, budou v době Tisíciletého království normálně dále žít, stavět, sázet, jíst a pít, rodit děti, atd.

"Nebudou pracovat nadarmo, aniž ploditi budou ke strachu; ne, oni budou Pánem požehnaným pokolením, a jejich potomci jim zůstanou zachováni." (Izaiáš 65:23)

S ohledem na spasené je řečeno: "... a Jeho služebníci budou Jemu sloužit

a uzří tvář Jeho a Jeho jméno bude napsáno na čelech jejich.

Noci tam již více nebude, a není třeba lampy, ani slunce; neboť Bůh Pán jim bude svítit a oni budou panovat jako králové na všecky věky."(Zjevení 22:3b-5)

Beránek je ještě ukazován a jmenován vedle Boha, neboť až když čas přejde do věčnosti, pomine Boží zjevení Syna v Bohu, ze kterého vyšlo, a pak bude Bůh všecko ve všem (1. Kor. 15:28).

"... potom konec, když On Bohu, Otci předá království, jakmile On každé panství a každou moc zničil; neboť musí jako Král panovat, dokud by Mu nepoložil všecky nepřátele k nohám Jeho." (v. 24-25)

I když je dán popis v množném čísle, přechází vždy do jednotného čísla: "...a Jeho služebníci Mu budou sloužit, a Jeho tvář budou vidět a Jeho jméno bude napsané na čelech jejich." V Novém Jeruzalémě je Beránek svící mezi Nevěstou; zde je nám řečeno, že Bůh Pán dává světlo, a spasení budou panovat s Ním po všechny věky.

Poslední napomenutí věřícím

Ve verši 6. je nám připomenut začátek z první kapitoly, ve kterém se představuje ten mluvčí a působící. "Pak mluvil ke mně: Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá, a Pán Bůh duchů proroků, poslal anděla Svého, aby Svým služebníkům ukázal, co se musí dít brzo." Potom, co byly popsány všechny různé příchody Páně v různých příslušných souvislostech, a byla již řeč o svatební hostině, o Tisíciletém království a konečném soudu před Bílým trůnem, je psáno napomenutí v poslední kapitole ve verši 7: "A věz dobře: JÁ přijdu brzy! Blahoslavený jest, kdo se pevně drží slov proroctví knihy této!" To dokazuje, že ta oznámení a popsané události nenalézají své uskutečnění v chronologickém sledu kapitol.

Sedmý verš může být porovnáván s veršem 3. v kapitole 1. To skutečné blahoslavenství, které zahrnuje všechna blahoslavenství z kázání na hoře Olivetské a jiných místech, se plně projeví při příchodu Ježíše Krista při opravdově věřících, kteří věřili slovům proroctví této knihy, a pevně se jich drželi. Bůh vyžaduje, abychom Jemu věřili na základě Jeho Slova, abychom očekávali a dožili, co zaslíbil ve Slově.

Po tomto oznámení Páně se hlásí ten vidoucí jako očitý svědek ke Slovu, které slyšel na vlastní uši. Slyšel a viděl, a napsal všecko na základě Božího pověření. "A já, Jan jsem toto viděl a slyšel; a když jsem to viděl a slyšel, padl jsem k nohám toho anděla, který mi toto ukázal, abych se mu klaněl;

ale on mi řekl: Nečiň to! Já jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých, těch proroků, jako i těch, kteří se drží pevně slov této knihy. Bohu se klaněj!"

Z toho prožití jasně vyplývá, jak byl Jan přemožen. On stál v přítomnosti tohoto nebeského posla, který je z jedné strany označován jako anděl, a z druhé strany jako spoluslužebník bratří a proroků. Jak již mnohokrát zmíněno, je slovo "anděl" a "posel" v základě vzato to stejné. Tím bývá označen někdo se zvěstí, ať je to nebeský, nebo pozemský Bohem poslaný. Úcta a klanění ale náleží jen samotnému Bohu, neboť On jediný je hoden uctívání.

Ten anděl, potom co Jana napomenul, mluvil ještě jednou: "Nezapečeťuj slova proroctví knihy této, neboť čas je blízko."

Na konci času milosti, když zaznělo nejposlednější volání, zůstane každý v tom stavu, ve kterém se nalézá: "Kdo činí nepravost, nechť nadále nepravost činí a ten poskvrněný vinou, nechť se nadále poskvrňuje; ale spravedlivý nechť nadále koná spravedlnost a svatý, ať se nadále posvěcuje!" (v. 11) Ať dobrý či zlý, zachráněn nebo ztracen, každý pak zůstane v tom stavu, který zaujal.

Ale ospravedlnění budou nadále konat Boží spravedlnost a ti v pravdě posvěcení se budou ještě více posvěcovat, až budou svatí skrz naskrz. Pak volá Pán naposledy: "Hleď, Já přijdu brzy a moje odplata se Mnou, abych každému odplatil podle jeho díla." (v. 12) Potom se On přestavuje ještě jednou jako v první, druhé a třetí kapitole a v kapitole 21:6: "JÁ jsem Alfa a Omega, První a Poslední, Začátek i Konec." (v. 13)

Nato následuje poslední výzva a zaslíbení: "Blahoslavení jsou, kteří omývají svá roucha, aby dosáhli práva při stromu života a mohli branami vejít do města.

Venku jsou psi a čarodějníci, necudní a vrahové, modláři a všichni, kteří milují a činí lež." (v. 14-15) Z tohoto popisu je vidět, že se zde zase jedná o časový úsek Tisíciletého království. Na nové zemi již ti "vně stojící, lháři a vrahové" nejsou.

Závěrečné slovo Ježíše

Na závěr přejímá Pán a Spasitel zodpovědnost za celé zjevení: "JÁ, Ježíš, jsem Svého anděla poslal, abych vám toto před církvemi dosvědčil: JÁ jsem Výstřelek z kořene pokolení Davidova, jasná Jitřní hvězda.

A Duch a Nevěsta říkají:Přijď! A kdo to slyší, ten řekni: Přijď! A kdo žízní, ten přijď! Kdo má touhu, ten přijmi vodu života zdarma!

Dosvědčuji každému, kdo slyší ta slova proroctví knihy této:Jestliže k nim něcopřidá, že Bůh jemu přidá rány, o kterých je v této knize psáno;

a jestliže někdo od slov proroctví knihy této něco odejme, tak Bůh odejme jeho podíl při stromu života, a ze svatého města, o kterém je v této knize psáno." (v. 16-20)

To je vážné slovo pro všechny, kdož slyšeli proroctví této knihy. Kdo podle toho činí, nemá se čeho obávat, naopak: vroucí radost pronikne srdce každého, kdo ke slovům proroctví knihy této nic nepřidá a nic z toho neodejme, a takoví lidé existují. Oni mají to zjevené, obživující originální Slovo a také svědectví Ježíše Krista. Brzy budou těmi zjevenými syny Božími.

"Mluví ten, který toto dosvědčuje:Ano, Já přijdu brzy!"

Nato odpovídá Jan: "Amen. Přijď, Pane Ježíši."

"Milost našeho Pána buď se všemi."