11. Kapitola

V 11. kapitole je nám nejprve dán velice důležitý odkaz na to, co se děje v době posledních tři a půl roku, když bude opět postaven chrám. Platné mezinárodní právo chrání sice Boží domy všeobecně, ale ne okolní pozemek. Proto bude na dobu tři a půl roku útlaku vydána pohanům jen předsíň. "Pak mi byla dána třtina, která byla podobná prutu, a bylo mi přikázáno: Jdi a změř chrám Boží s Jeho oltářem pro zápalné oběti a těmi, kteří se tam modlí a klaní;

Ale předsíň vně chrámu vynech a neměř ji; neboť je přenechána pohanům; oni budou svaté město pustošit po dobu dvaačtyřiceti měsíců."(v. 1-2)

Zde se jedná o čas velikého útlaku a pronásledování po prvních třech a půl letech, kdy ti dva proroci vykonávali službu a chrám byl znovu postaven. Zde je dokonalé rozdělení času, a věcný popis. Byl vyměřen dokonce oltář zápalných obětí. To nám připomíná Daniele 9:27, kde uprostřed posledního téhodne (podle něm překl.: ročního týdne) byly oběť a suchá oběť odstraněny.

Prorok Ezechiel viděl v kap. 40-47 chrám a v něm všechny podrobnosti. Popis objasňuje, že i budoucí chrám bude postaven tak, jako první. Třetí chrám, dům Boží v Jeruzalémě, bude zase vystavěn na původním místě a bude v Tisíciletém království. O tom svědčí více biblických míst. (Izaiáš 2:2-3, Izaiáš 56:7, Ezech. 47, Ag. 2:9, Zachariáš 14:20-21, Zjevení 7:15 a j.). Chrámová hora je částí Siona, proto bude 144 000 ukázáno na hoře Sion.

Časové rozdělení a popisy doprovodních jevů různých událostí jsou tak zřetelné, že by to muselo být jasné a přehledné pro každého. Co se týká služby dvou svědků, mají čas vyměřen rovněž na tři a půl roku: "Povolám Své dva svědky, a oblečeni v pytlích budou prorokovat tisíc dvěstě šedesát dní." (v. 3) Je-li je v Písmu svatém užíván časový pojem dvaačtyřicet měsíců anebo dvanáctsetšedesát dní nebo jeden čas, dva časy a půl času či jeden rok a dva roky a půl roku - jedná se vždy o polovinu Danielova 70 téhodne. Při předcházejících událostech se musí dávat pozor jedině na začlenění do té správné poloviny.

Ti dva Duchem pomazaní proroci jsou označováni také jako "olivové stromy". Prorok Zachariáš je viděl v kapitole 4:11-14 napravo a nalevo od svícnu. Že stáli vedle svícnu, znamená, že jejich služba nespadá do času Církve. Vystoupí po dokončení a vzetí novozákonní Církve-Nevěsty, neboť Izrael bude zachráněn až potom (Skutky 15:14+16, Řím. 11:25 a j.)

Kdo jejich službu pozoruje, musí každopádně pomyslet na Mojžíše a Eliáše, kdy Bůh jednal na základě jejich zplnomocněného slova, vždyť skrze Mojžíšovu službu dopadly na Egypt strašné rány (2. Moj. 7-12 kap.), při nichž se voda proměnila v krev. Během Eliášovy služby byla nebesa po dobu tři a půl roku zavřena, a padl oheň z nebe (2. Kr. 1). Obojí se zopakuje ve službě dvou svědků. Enochova služba nepoukazuje na nic, co se děje při službě těch dvou proroků. Byl sedmý po Adamovi (1. Moj. 5:19-24, Juda 14, Židům 11:5-6) a byl dokonalým obrazem na opravdově věřící, žijící v sedmém, posledním časovém období Církve, kteří smrt neuvidí, ale budou proměněni a vytrženi (1. Kor. 15:51-57, 1. Tes. 4:13-17 a j.)

Byli to Mojžíš a Eliáš, kteří přišli dolů na horu Proměnění a mluvili s Pánem (Matouš 17 a j.). Oba jsou zmíněni v posledních třech verších Starého zákona proroka Malachiáše. Mojžíš, který psal pět knih Thory, je pro Židy tím největším prorokem a Eliáš nejdůležitějším, neboť podle židovské víry odpovídající Písmu povstane před zjevením Mesiáše.

Prorok Izaiáš je popisuje jako hrdiny, vyslance, kteří prosí o mír. Hned v dalším verši je zmínka o zrušení smlouvy: "Hleďte, jejich rekové naříkají na ulici, poslaní, kteří prosí o pokoj, pláčí hořce.

Zpustlé jsou silnice, žádný poutník již nechodí tou cestou. On zlomil tu smlouvu, města znevážil, lidi měl za nic." (Izaiáš 33:7-8)

"Nyní chci povstat, říká Pán, nyní se chci napřímit, nyní se pozdvihnout! ...

Tehdy se zleknou na Sionu hříšníci, třesení přijde na ty odporné. Kdo může obstát před zžírajícím ohněm?Kdo může obstát před plamenem věčným?...

Krále v Jeho kráse uvidí tvé oči, uvidí dalekou otevřenou zemi." (Iz. 33:10 + 14 + 17)

"A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské ducha milosti a pokorných proseb. I obrátí zřetel ke Mně, kteréhož jsou bodli a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným, hořce pravím, plakati budou nad ním, jako hořce pláčí nad prvorozeným." (Zachariáš 12:10)

Boží pomazaní jsou "Boží lvi", mají absolutní Boží moc. Co vysloví ve jménu Páně, to se stane. Jejich úkol nespočívá jen v tom, vyvolat 144 000, ale také vyslovit soudy nad národy a prorokovat, jak je naznačeno na konci 10. kapitoly.

Po splnění svého pověření budou usmrceni."A obyvatelé země se ztoho radují a jsou dobré mysli a budou jeden druhému posílat dary; neboť tito dva proroci způsobili obyvatelům země rány." (v. 10)

Lidé ze všech národů a řečí budou vidět jejich mrtvá těla. Až do jistého času speciálně nad tímto veršem kritikové Bible potřásali hlavami a tázali se, jak by se to mohlo stát. Dnes je skutečně možné, prostřednictvím televize celý svět uvidí jejich mrtvá těla, a tak i v tomto bodě má Bible až do konce pravdu, ano, až na všecky věky.

"Ale po třech a půl dnech vešel duch života od Boha do nich, a oni se postavili na své nohy, a veliký strach padl na ty, kteří je viděli.

A slyšeli silný hlas z nebe říkat: Pojďte sem, vzhůru! Tedy vystoupili v bílém mraku do nebe vzhůru, a jejich nepřátelé hleděli za nimi.

A v tu hodinu následovalo silné zemětřesení, a desátý díl města se zřítil, a sedm tisíc lidí nalezlo při tom zemětřesení smrt. Ti zbývající alebyli ve velikém strachu, a vzdali čest Bohu nebes." (v. 11-13)

Sedmý pozoun - vítězný jásot v nebi
Vyhlášení království na zemi

Potom, když bylo Janovi ukázáno, co se stane v souvislosti se službou těch dvou svědků, viděl konec té epochy a reprodukuje dále, co se má dít za času troubení sedmého pozounového anděla:

"Nyní zatroubil sedmý anděl na pozoun; byly slyšet silné hlasy v nebi, které volaly: Království na zemi je předáno našemu Pánu a Jeho pomazanému a bude na všecky věky kralovat!

Tedy padlo čtyřiadvacet starších, kteří sedí před Bohem na trůnech na své tváře a klaněli se Bohu:

Děkujeme Ti, Pane, všemohoucí Bože, který jsi, kterýžs byl, a který přijíti máš; nebo jsi přijal svoji velikou moc a ujal jsi se království." (v. 15-17)

Jak je ve Zjevení 10 oznámeno, přijde v tom čase tajemství Boží v Kristu k závěru, a On se ujme království. Přitom vysloví předběžný pravdivý soud nad národy a také bude soudit mrtvé, kteří budou probuzeni před nastolením Tisíciletého království. Odmění Své služebníky, proroky a všecky svaté, kteří se báli Jeho jména a v době útlaku zůstali věrní až do smrti.

"Národy se sice rozhněvaly, ale přišel Tvůj hněv a čas soudu pro mrtvé a odplata pro Tvé služebníky, proroky a svaté, pro všechny, kteří se bojí Tvého jména, malé i velké; a zkažení pro ty, kteří kazí zemi." (v. 18) Tématu různých soudů před začátkem kralování rovněž odpovídají biblická místa: Izaiáš 2:2-4, Mich. 4:1-5, Matouš 25, od 31 verše, Daniel 7:9-14, Zjevení 20:4-6 a j.

Všechny soudy před i po kralování jsou detailně popsány. Nejprve se všichni započtení k vytržení objeví před soudnou stolicí Kristovou. Oni musí být souzeni, i když jsou určeni ke slavení svatební hostiny a návazně pak řídit svět a vládnout s Pánem. Pavel píše: "... my všichni budeme muset předstoupit před soudnou stolici Boží; ... podle toho bude muset každý sám za sebe skládat účty před Bohem." (Řím. 14:10-12)

Dále píše: "Neboť se musíme všichni zjevit před soudnou stolicí Kristovou, aby každý obdržel podle toho, jak v době svého tělesného života jednal, ať je to zlé nebo dobré." (2. Kor. 5:10)

"... a není nic stvořeného, co by se mohlo před Ním ukrýt, neboť všecko leží odhalené a odkryté očím toho, před kterým se budeme muset odpovídat." (Židům 4:13)

Pavel si byl svou věcí před Bohem jist, ale viděl svého Pána také jako svého soudce, který bude u každého soudu vyslovovat spravedlivý rozsudek. On svědčil před svým odchodem domů: "Zatím je mi již odložena vítězná koruna spravedlnosti, kterou mi Pán, ten spravedlivý soudce přidělí v onom dni! A netoliko mně, ale všechněm, kteří »Jeho zjevení« milovali." (2. Tim. 4:8)

Nežli král usedne na trůn, aby vládl, bývá korunován. Když Pán přijde po svatební hostině dolů, aby rozhodl v poslední bitvě a ujal se království, má na hlavě mnohé koruny(Zjevení 19:12). Všichni, kteří s Ním budou panovat a jsou předurčeni s Ním kralovat, budou rovněž korunováni, nežli se budou smět s Ním posadit na Jeho trůnu.

Kdyby si byli všichni věřící vědomi, že se budou muset objevit před soudnou stolicí Kristovou, pak by to brzy vypadalo v Církvi-Nevěstě jinak. Dostavila by se Boží bázeň a slušnost do jejich rozmluv a do jejich života. "JÁ vám ale říkám:z každého zbytečného slova, které lidé mluví, se budou zodpovídat ve dni soudu: neboť podle svých slov budeš buďto ospravedlněn, anebo podle svých slov budeš odsouzen." (Matouš 12:36-37) "Pán bude Svůj lid soudit." (Židům 10:30) Ve verších předtím je nám řečeno, kdo jsou tito věřící a co činili.

Nic nezůstane nevyjasněné, žádná otázka nezodpovězená a žádný problém nevyřešen. "Proto nesuďte o ničem předčasně, dokud nepřijde Pán, který postaví do světla i to skryté v temnosti a zjeví myšlenky srdce; a pak bude dána jednomu každému od Boha náležitá chvála." (1. Kor. 4:5)

Apoštol správně zařadil tyto různé a časově od sebe oddělené soudy. Svému spolupracovníkovi Timoteovi píše: "Stavím tě pod přísahu před tváří Boží a Ježíše Krista, který bude jednou soudit živé a mrtvé, při »Svém zjevení« a »kralování«." (2. Tim. 4:1)

Na zjevení Krista se odvolával Pavel, když mluvil o tom, že mu spravedlivý Soudce přidělí korunu vítězství, ale ne jen jemu, nýbrž všem, kteří Jeho zjevení milovali. K tomu se počítá celá Církev-Nevěsta. On se ale zrovna tak odvolává na soud živých a mrtvých při Jeho kralování, tedy před začátkem Tisíciletého království.

Také dílo každého věřícího, a práce v království Božím bude onoho dne postavena na zkušební stolici: "... jednoho každého práce bude jednou zjevena; neboť to prokáže soudný den, protože se v ohni zjeví; a jaká byla práce jednoho každého, to prostě ověří oheň." (1. Kor. 3:13)

V tom okamžiku - po svatební hostině, před začátkem kralování- naplní Pán obě části z 2. Tes. 1:7-10, z jedné strany při nevěřících, z druhé strany při věřících: 

"... když se zjeví Pán Ježíš z nebe s anděly Své moci

v plameni ohně, aby uvedl pomstu na ty, kteří Boha neznají a na ty, kteří nedali sluch spásné zvěsti našeho Pána Ježíše.

Tito jako trest vytrpí věčnou zkázu, oddělení od tváře Páně a vzdálení od slávy síly Jeho, když On přijde, aby byl mezi Svými svatými oslaven a nalezl obdiv u všech, kteří uvěřili ..."

Pod dojmem falešného poučení s odvoláním na Jana 5:24 a podobná místa žijí mnozí věřící v domnění, že se nebudou muset nikdy objevit před nějakým soudem a proto mohou dělat, co chtějí. Odpovídající výroky našeho Pána se úplně jasně vztahují na konečný soud, u kterého se již nemusí objevit ti, kteří mají podíl na prvním vzkříšení. Verš 24 musí být viděn také ve spojení s veršem 29: "Vpravdě, vpravdě říkám vám: kdo Mé slovo slyší a věří tomu, kterýž Mne poslal, má věčný život a nepřijde do soudu, nýbrž přešel ze smrti do života ..." Tímto soudem je míněn Jitřní soud jako konečný soud.

"Nedivte se tomu! Neboť hodina přijde, ve které všichni, kteří odpočívají v hrobech, budou slyšet Jeho hlas,

a vystoupí všichni: jedni, kteří dobré činili, ke vzkříšení k životu, ostatní ale, kteří konali zlé, ke vzkříšení k soudu." (5:24-29) První vzkříšení je označeno naším Pánem jako "vzkříšení k životu", druhé jako "vzkříšení k soudu". Před konečným soudem se samozřejmě neobjeví zástup prvorozených.

Prorok Izaiáš viděl v Duchu, co se stane s mocnostmi v povětří, které byly se satanem svrženy dolů před začátkem kralování. "V onom dni se ale stane, že Pán potáhne k odpovědnosti vojsko vysoké na výsosti a zemské krále na zemi;

a budou společně sebráni, jako jsou vězni shromažďováni do žaláře, a pevně zamčeni, a až po dlouhém čase budou odsouzeni.

Tehdy bledý měsíc zčervená a žhavé slunce zbledne; neboť Pán zástupů se ujme království na hoře Sion a v Jeruzalémě, a tváře Jeho starších budou zářit." (Izaiáš 24:21-23)

Andělé a lidé odpadlí od Boha, kteří se zvláštním způsobem vzepřeli proti Němu, budou v tomto předběžném soudu odsouzeni a společně zavřeni, ale, jak je psáno, "až po dlouhém čase budou odsouzeni," totiž po tisíci letech u posledního soudu. Také satan bude na dobu tisíc let svázán a vhozen do propasti (Zjevení 20:1-2).

Prorok se ptal s ohledem na mučedníky, kteří mají rovněž účast v prvním vzkříšení: "Zdali Tvoji mrtví znovu ožijí? Moji mrtví? Ano, budou probuzeni, povstanou!Vstaňte a jásejte, vy, kteří odpočíváte v prachu!" (Viz také Daniel 12:2) "... Neboť brzy vystoupíPán z příbytku Svého, aby obyvatele země vzal k odpovědnosti kvůli jejich zadlužení! Potom zase vydá země krev, kterou pohltila a nebude déle skrývat zamordované." (Izaiáš 26:19 + 21) Musíme mít na zřeteli, že se zde jedná o ty, kteří v minulosti byli a v budoucnosti budou pronásledováni k smrti (Zjevení 6:9-11, 13:15, 18:24, 20:4).

Zde se nejedná o přirozeně zemřelé a pochované lidi, zde se také neotevírají hroby. Toto není všeobecné vzkříšení z mrtvých, nýbrž, jak vyplývá z té souvislosti, jedná se o mučedníky, kteří svou víru zpečetili životem a dost často byli jenom někde zahrabáni. Kdo se toho zúčastnil a tím provinil, bude samotným Pánem volán k odpovědnosti. Z položené otázky: "Zdali Tvoji mrtví zase ožijí? Moji mrtví?", vyplývá jasná odpověď, že jsou tito lidé Božím majetkem. Duším v páté pečeti bylo řečeno, že musí ještě postrpět, až i jejich bratři a spoluslužebníci rovněž jako oni podstoupí mučednickou smrt.

Také prorok Ezechiel v kap. 37:1-10 o tom prorokoval: "... abyste zase ožili a poznali, že Já jsem Pán ... Ó, duchu, přijď od čtyř větrů a dechni na tyto ubité, aby zase ožili!" (v. 6b + 9b) To leží ještě v budoucnosti a týká se těch, kteří budou v době pronásledování pobiti v údolní rovině.

Druhá část (v. 11-14) již leží v minulosti. Opět je řeč o otvírání hrobů. "Tak Bůh Pán mluvil: aj vězte, Já chci vaše hroby otevřít a vás, Můj lid, vyzdvihnout z hrobů a zavedu vás zpět do země Izraelské ...

chci Mého Ducha nechat přijít do vás, abyste ožili, a zase vás chci přivést do vaší země (Izrael), abyste poznali, že Já Pán jsem to zaslíbil, a že to také vykonám - tak zní výrok Páně." (v. 12 + 14)

To se stalo při vzkříšení našeho Pána na základě Matouše 27:51-56 a týkalo se všech vyvolených svatých z času Starého zákona: "... hroby se otevřely, a mnohá těla zesnulých svatých byla probuzena,

vyšli po Jeho vzkříšení z hrobů, šli do svatého města a zjevili se mnohým."

Podle Zjevení 20:4 mučedníky z velkého soužení jsou ti ubití, oni nevyjdou z hrobů, nýbrž zase ožijí a budou mít podíl v mírovém Tisíciletém království.

Na konci této kapitoly je jako potvrzení, ještě jednou zdůrazněno uzavření smlouvy s Izraelem. V 10. kapitole přišel Anděl smlouvy dolů. Zde bude nyní vidět truhla smlouvy v nebi: "Tedy se otevřel chrám Boží v nebi a ukázala se truhla smlouvy Jeho v Jeho chrámu; a hned zazněly hlasy a blesky, hromové rány, zemětřesení a mohutné krupobití." (11:19)