10. Kapitola

Mezi šestým a sedmým pozounem leží kapitola 10., jako předtím byla mezi šestou a sedmou pečeť zařazena 7. kapitola. 10. kapitolou se budeme zabývat blíže. Důležité je, aby byl správně zařazen časový průběh událostí. Význam mají vždy »klíčová slova-pojmy«, ze kterých vychází vlastní obsah, totiž popsaná událost.

"I viděl jsem jiného silného Anděla přicházejícího s nebe, který byl zahalen do oblaku; duha byla nad hlavou Jeho, Jeho tvář vypadala jako slunce a Jeho nohy jako ohnivé sloupy." (v. 1)

V původním textu existuje jen jedno slovo pro anděla a posla. Jestliže se Pán zjeví nebo je ukázán jako Anděl, pak vždy ve spojení se zvěstí - nějakým oznámením nebo seznámením. Také Jím vyslaní služebníci, kteří mají přinést zvláštní poselství, bývají jako On označováni ve svatém Písmu jako andělé nebo poslové (Ag. 1:13, Malachiáš 3:1, Lukáš 7:27, Židům 13:2, Zjevení 2 + 3, a j.). V druhé části 1. verše Malachiáše 3 je oznámen příchod Páně zástupů, jako příchod "Anděla smlouvy, který přichází do Svého chrámu". Rovněž tak připravovatel Jeho cesty byl označen jako "Jeho anděl". Je-li On obklopen duhou, pak se to děje ve spojení se smlouvou. Duha je přece znamením smlouvy mezi Bohem a lidmi (1. Moj. 9:8-17).

Viditelná postava Boha a Pána je známa od zahrady Eden. ON v této postavě přišel dolů na horu Sinai k uzavření smlouvy s Izraelem. Od té doby On bývá označován jako Anděl smlouvy nebo jako Anděl Jeho tváře (Izaiáš 63:9 v něm. překl. Bible). O Mojžíšovi je řečeno:

"Když pak uplynulo plných 40 let, zjevil se mu na poušti hory Sinai Anděl v plameni ohně trnitého keře.

Když to Mojžíš viděl, divil se tomu zjevení; když ale přistoupil blíže, aby si to prohlédl přesněji, zazněl hlas Pána: JÁ jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův."(Skutky 7:30-32)

"Tento (Mojžíš) to jest, jenž byl prostředníkem mezi Andělem při církevním shromáždění na poušti, který k němu mluvil na hoře Sinai a našimi otci, tentýž, jenž obdržel živá slova, aby nám je oznámil." (v. 38)

V poslední knize Starého zákona v Malachiáši 3:1 je nám řečeno: "Aj, vězte, Já posílám Svého anděla, aby cestu přede Mnou srovnal a bezprostředně přijde do Svého chrámu Pán, kterého si přejete, a Anděl smlouvy, po kterém máte žádost, přijde neomylně." První část tohoto biblického místa se splnila službou Jana Křtitele; tak to nacházíme potvrzené v Novém zákonu (Matouš 11:10, Mar. 1:2, Lukáš 7:27). Druhá část s Andělem smlouvy se pak splní s Izraelem, jak vyplývá z tohoto pozorování.

Pozoruhodné je, že Pán není na žádném místě označen v souvislosti s novozákonní Církví jako Anděl smlouvy, nýbrž jen ve spojení s lidem izraelským, se kterým byla uzavřena smlouva na hoře Sinai.

Bůh Pán nezřídil smlouvu s novozákonní Církví v postavě anděla, nýbrž jako Syn, Bůh se zjevil jako člověk. Když uzavřel Novou smlouvu ve Své krvi se Svým lidem (Matouš 26:26-28 a j.), tehdy Jeho tvář nezářila jako slunce. Když nesl hřích světa, byl Mužem bolesti, který neměl postavy ani krásy, že by ho byli žádostivi (Izaiáš 53). Na Golgatě nad Ním nebyla duha, ale trnitá koruna na Jeho hlavě.

Pro správné porozumění 10. kapitoly mají ty jednotlivosti veliký význam. Pán pak nepřijde jako Syn člověka, Syn Boží, nebo Syn Davidův, ale přijde z nebe jako silný Anděl zahalen v mraku a obklopen duhou, což je duha smlouvy. Jeho tvář svítí jako slunce (Matouš 17:2, Zjevení 1:16). Je nápadné, že Pán zde není v doprovodu anděla, nebo zástupu spasených. ON přichází v tomto případě úplně sám a pronikavě zavolá jako lev.

Jako Josef se nechal svým bratřím po druhé poznat, když nikdo jiný nebyl přítomen (1. Moj. 45, Skutky 7:13), tak Pán Svoji Nevěstu pro tento okamžik zanechá při svatební hostině v nebi, sestoupí dolů sám, aby se podruhé dal poznat Svým bratrům, Židům.

V tom čase totiž se tajuplná kniha, která byla uzamčena a zapečetěna až do konečného času (Daniel 12:4, Zjevení 5), nalézá v Jeho ruce již otevřená. To znamená, že událost z 10. kapitoly se může uskutečnit až po otevření pečetí a tajuplné knihy.

"... ve Své ruce měl otevřenou knihu, postavil Svou pravou nohu na moře, levou na zemi." Pán je původním majitelem všeho, co stvořil. ON je také označován jako Pán dědictví nad národy (Žalm 82:8). Zde přichází a klade před nastolením Svého království nárok na to, co Mu patří. Již u Jozue můžeme vyčíst symbolický význam: "Každé místo, na které vkročí vaše nohy, vám dávám, jak jsem přislíbil Mojžíšovi." (Joz. 1:3)

Původní vůle Boží byla, předat lidem na zemi vládu. Zlomyslným podvodem satanovým uskutečněným prostřednictvím hada byli první lidé o tento vysoký post okradeni a sami se dostali společně se zemí pod nadvládu satana. Když byl Kristus na zemi, nabídl Mu satan všechna království světa. ON to nepřijal, neboť nejprve musel jako člověk celé stvoření vykoupit. Proto byla zde na zemi prolita krev ke spasení a ke smíření. Jako dědicové Boží a spoludědicové Ježíše Krista jsme přesazeni do našeho původního určení.

Pán, kterému náleží země a moře, se na ně postaví, aby ukázal, že se ujímá Svého panství.

"... a volal silným hlasem, jako když lev řve. A na Jeho křik odpovědělo sedmero zahřmění" (v. 3)

Sedm hromů nezaznívá již nyní, jak někteří za to mají, nýbrž až v této zde vylíčené souvislosti. Jak jejich zjevení, tak uskutečnění nemá nic společného s Církví-Nevěstou. Co mluvilo sedm hromů, nebude zjeveno, ale uskutečněno Bohem. Je nemožné, že by se mohly vztahovat na některý příchod nebo návrat Ježíše Krista. Přesný časový okamžik, hodinu a den, se nikdo nedozví, ale ti, kdož náležejí k Církvi-Nevěstě, vyjdou Ženichovi vstříc. Všecky diskuse a kázání o sedmi hromech nejsou od Boha.

Pojem "lev" užitý na Pána, také není ani v jediném případě užit ve spojení s novozákonní Církví. Až při otevření tajuplné knihy On vystoupí jako Lev z kmene Juda, který všechno přemohl (Zjevení 5:5).

Různá místa prorockého Slova s klíčovým Slovem »řve«, jak je popsáno ve Zjevení 10, vrhají jasné světlo na tuto událost ve spojení s Izraelem:

"Pán řve z výšin a dá Svému hlasu zaznít ze Svého svatého příbytku! Mocně řve přes Svoji zem, zazní Jeho jásání, jako těch, kteří tlačí pres proti obyvatelům země" (Jeremiáš 25:30b)

"Oni budou následovat Pánu, řvoucímu jako lev; zajisté, On bude řvát, a děti Izraele přispěchají se strachem od moře." (Ozeáš 11:10)

"... Pán řve ze Siona a Jeho hlas zní z Jeruzaléma, že se otřese nebe a země; ale pro Svůj lid je Pán útočištěm a pro děti Izraele pevnou hradbou." (Joel 3:16)

"Když Pán bude řvát ze Siona, a z Jeruzaléma bude znít Jeho hlas, tehdy budou smutné oči pastýřů a vyschnou pole nejvýbornější." (Amos 1:2)

Když Pán po dokonání služby dvou proroků postaví Své nohy na zemi a moře, a dá zaznít Svému hlasu, nalézá se 144 000 zapečetěných na hoře Sion (Zjevení 14:1).

Hlasy sedmi hromů - ne sedmi kazatelů - zazní až v okamžiku, když Pán řve jako lev.

"A když pak doznělo sedm hromů, chtěl jsem psát; ale slyšel jsem hlas, který na mne volal: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, a nepiš to!" (Zjevení 10:4)

To, co mluvilo sedm hromů, nebylo pojato do knihy proroctví - nebylo zapsáno, není to součástí Písma, Slova Božího, které se má číst, kázat, slyšet a jemuž se má věřit (Zjevení 1:3). Amen. Zvěstovatelé jsou zavázáni jenom vůči psanému Slovu Božímu (2. Tim. 4:1-5). Také zjevení všech tajemství se vztahuje jen na psané Slovo. To "nenapsané" zůstává tajemstvím Božím, jenž bude konat v pravý čas, co rozhodl a mluvil (5. Moj. 29:29). Při vydání zákona v 2. Moj. 20, u Joba, v Žalmech, v Janu 12 a ve Zjevení je popsán hlas Boží jako zvuk hromu.

Těm, kteří k uzavřenému svědectví Písma, dokonce ke Zjevení něco přidávají, je dána hrozba, že půjdou přes velké soužení, musí vytrpět rány v čase útlaku (Zjevení 22:18-19). Každá spekulace - i ta o sedmi hromech - zůstává tím, čím také je, totiž domněnkou. Všecko, co se o tom káže a píše, je zbytečné a odpovídá vlastním představám. Ve skutečnosti nikdo neví, co je obsaženo v sedmi hromech. Bůh Pán to tak učinil a toto dění přenechal Své vševědoucnosti. Také v tomto případě bude Bůh Svým vlastním vykladačem: všecko nechá dít tak, jak to odpovídá Jím řízenému vývoji.

Další klíčové slovo v této mocné události je přísaha. "Tedy pozdvihl anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, Svoji pravou ruku k nebi vzhůru

a přísahal při tom, který žije na všecky věky, kterýž stvořil nebe a to, co v něm jest, zemi, a to, co na ní jest, a moře, a to, co v něm jest: Již nebude prodlení,

ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubit na pozoun, přijde tajemství Boží k závěru, jak On to Svým služebníkům prorokům jako radostnou zvěst důvěrně oznámil."

Prvních šest andělů již na pozoun zatroubilo na základě 8. a 9. kapitoly. Troubení zbývajícího sedmého anděla na pozoun je oznámeno zvláštním způsobem, protože pak se děje něco mimořádného. Formulace ze Starého zákona "jak to Svým služebníkům, prorokům ..." odkazuje rovněž na to, že se zde jedná o Izrael a ne o novozákonní Církev, jinak by bylo užito formulace "Svým apoštolům a prorokům" (Ef. 3:5 a j.)

Prorok Daniel mohl vidět závěr konečného času, i Anděla, který vykonal přísahu. On se ptal: "Jak dlouho tomu bude, než přijde konec všech těch divných věcí?

Tehdy jsem slyšel toho Muže oblečeného do lněného roucha, který stál nad proudem vod; On pozdvihl Svoji pravou a levou ruku k nebi a přísahal při tom věčně Živém: Ještě jeden čas, dva časy, a půl času; a jakmile dosáhne konce moc hubitele svatého lidu, pak se toto všecko naplní!" (Daniel 12:6 + 7)

Podobnost těchto dvou míst se nedá přehlédnout a nesmí být ignorována. Za času Daniele pozdvihl Anděl obě ruce, protože v Jeho ruce ještě nebyla otevřená kniha, a přísahalpři tom věčně Živém. Ve Zjevení zvedá k nebi jen Svou pravici, protože v Jeho druhé ruce se nalézá ta tajuplná kniha, a přísahá při tom věčně Živém. Proroku Danielovi bylo zjeveno, že od času zmíněné přísahy až do přímého konce, kdy i moc hubitele svatého lidu dosáhne svého konce, bude ještě tři a půl roku. Janu bylo řečeno: "Pak již nebude prodlevy." Obojí je správné. Od toho okamžiku běží Countdown - až do konce civilizace.

Pán přijde dolů jako Anděl smlouvy a řve jako lev, ale potom se zjeví 144 000 jako Beránek, čímž je naznačeno jejich spasení. Již při otevření knihy jsme Jej viděli jako Lva, a jako Beránka (kap. 5:5 + 6). Pak budou vyvolení z Izraele hledět na toho, kterého probodli (Zachariáš 12:10). Po ukončení služby dvou proroků budou v plném počtu na hoře Sion. Ve stejném čase, kdy pozná Izrael Mesiáše, prohlédnou antikristovo podvodné dílo, a smlouva mezi jím a Izraelem bude zrušena (Daniel 9:27).

Potom zbývá ještě tři a půl roku velkého soužení až do konce nynějšího časového období. Troubení sedmého anděla na pozoun ve Zjevení 11:15, které je ohlášeno zde v 10. kapitole, obsahuje provolání království. Proto je v této souvislosti řeč o "hlasu" sedmého anděla. Šest předešlých obsahuje jen soudy - žádná oznámení, žádný hlas.

Jak jistě budou oznámena "hlasem" sedmého anděla Církve všechna tajemství a Církev-Nevěsta zavedena k dokonalosti až k půlnočnímu křiku: "Aj, Ženich přichází, připravte se na setkání s Ním!", tak jistě sedmý pozoun vyhlásí království.

Sedmý sborový anděl přináší na základě Zjevení 3:11-22 poslední zvěst znovunapravení. Jeho službou byla zjevena veškerá tajemství Starého a Nového zákona od Mojžíše až po Zjevení. Ve Zjevení 10 není ale nic psáno o mnohých tajemstvích Slova, která měla být zjevena a přijít k závěru ve spojení "... když on bude troubit na pozoun ..." nýbrž o jednom "tajemství Božím", které potom přijde k závěru, což je Kristus (Kol. 2:2b-3), v němž pak bude ukončeno celé uskutečnění spásné rady Boží. Tak On to důvěrně oznámil Svým služebníkům, prorokům Starého zákona a také Svým apoštolům a služebníkům Nového zákona.

Církvi bylo toto tajemství Boží oznámeno od samého počátku, jak Pavel dokládá: "A dětinsky veliké je to blahoslavené tajemství: Bůh je zjevený v masitém těle ..." (1. Tim:3:16 a j.Němč. říká v mase.) Jen Izrael to nemohl vidět. Potom se ale stane, že to nepochopitelné tajemství Boží poznají v Kristu, ve svém Mesiáši. Až v tom čase jim to bude zjeveno a zahalení, které leží na jejich srdci (2. Kor. 3:15-16), bude odňato. Poté, co zatroubí sedmý anděl ve Zjevení 11, jak bylo oznámeno v 10. kapitole, se to stane. Potom bude vyhlášeno království a tajemství Boží bude dokonáno.

Jan snědl hořce chutnající sladkou knihu

"Pak mluvil hlas, kterýž jsem slyšel z nebe po druhé a řekl mi: Jdi tam, vezmi otevřenou knížku z ruky Anděla, kterýž stojí na moři a na zemi!

I šel jsem k tomu Andělu a žádal jsem jej, aby mi tu knihu dal; a On mi odpověděl: Vezmi ji a sněz! Vyvolá ve tvém břiše hořkost, ale v ústech bude sladká jako med.

Tedy jsem vzal tu knížku z ruky Anděla a snědl ji; a chutnala mi v ústech sladce jako med, ale když jsem ji polkl, byla hořká v břiše mém.

I dí mi:Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým." (v. 8-11)

Z této souvislosti vyplývá, jaký význam má snědení knihy. O podobném prožití píše prorok Ezechiel (kap. 2:8 až kap. 3:3). V obou případech bylo symbolicky ukázáno, že Boží muži tu knížku snědli, totiž museli Slovo do sebe přijmout, aby ho pak mohli dávat dále. Potom prorokoval ten vidoucí v pověření Božím národům a králům. Dobře pozorujte: zde není řeč o zvěstování evangelia, nýbrž o prorokování o národech. To je veliký rozdíl. Ti dva proroci ve Zjevení 11 nebudou kázat národům - budou kázat Izraeli, ale prorokovat o národech. Národům se na svědectví zvěstuje věčně platné evangelium nyní (Matouš 24:14). V době jejich služby zazní to TAK PRAVÍ PÁN národům Země, které budou navštíveny těžkými ranami.