2. Skutečná pravda o hříchu

Proč se někteří lidé často chovají jako zvířata?
Odpověď zní: Protože se zajímají pouze o své tělesné potřeby a svou existenci na této zemi.
Jaké zájmy mají zvířata? Jídlo, spánek a pohlavní uspokojení. To je vše. A pokud člověk má pouze tytéž potřeby, můžeme říci, že sestoupil na zvířecí úroveň.
Bůh ale nestvořil člověka, aby byl jako ta zvířata. Stvořil nás, abychom byli jako On - morální a přímí, s ryzím charakterem, dokázali se ovládat a neotročili nízkým pudům.
To, že jsme chytřejší než zvířata a že jsme vzdělaní, nás nečiní lepšími, než jsou ona! Dokonce i chytří, vzdělaní lidé jsou otroci chamtivosti, sobeckosti, sexuálních chtíčů, hněvu atd.
Kdesi v nás je něco hlubšího než naše mysl - je to náš duch. Díky němu jsme si vědomi Boha. To nemá žádné zvíře.
Jak jsme si pověděli v předešlé kapitole, Bůh nás učinil jako morální bytosti schopné svobodného rozhodování. Svoboda rozhodování s sebou ale nese nebezpečí dát přednost sobě a nepodřídit se Božím zákonům. Bůh byl ale ochoten podstoupit takové riziko, protože toužil po dětech, které se pro něho rozhodnou svobodně.
Veškerý chaos, zmatek, nemoci a zlo ve světě jsou přímým důsledkem neposlušnosti Boha a naslouchání ďáblu.
Prvním mužem a ženou, které Bůh stvořil, byli Adam a Eva. V den, kdy je Bůh učinil, byli ve stavu nevinnosti. K tomu, aby se mohli stát svatými, museli mít možnost volby. Aby mohli mít možnost volby, muselo tu být pokušení, jinak by nemohli odmítnout zlo a přilnout k Bohu. Proto Bůh dovolil, aby Satan přišel a pokoušel je.
Můžeme se o tom dočíst v první knize Bible (Gn 2 a 3).
Mezi nevinností a svatostí je velký rozdíl. Nevinnost je to, co vidíme na malém děťátku. Chceteli vidět, jaký byl Adam při stvoření, podívejte se na miminko. Je nevinné, nezná dobro ani zlo. Takový malý človíček není ale svatý, ani osvědčený. Této dokonalosti může dosáhnout, když roste a činí rozhodnutí; odmítá zlo a volí Boha.
Když odmítáme přijmout nabídku pokušení, budujeme svůj charakter. Jste tím, čím jste, na základě toho, jaké volby jste ve svém životě doposud učinili.
Jsou-li ostatní okolo vás lepší než vy, je to tím, že ve svém životě učinili lepší rozhodnutí než vy.
Všichni se denně rozhodujeme, a tyto volby určují, jací jednou budeme.
Když Bůh učinil prvního muže a ženu, dal jim příležitost stát se svatými tím, že dovolil, aby je Satan pokoušel. Uvedl je do zahrady a řekl jim, že mohou jíst z každého stromu, kromě jednoho. To byla ta zkouška.
V podstatě to byl velice snadný test, protože v zahradě byly tisíce nádherných stromů s lákavým ovocem a mohli jíst z každého stromu, kromě jednoho. V tomto jednoduchém testu poslušnosti ale selhali.
Satan totiž přišel do zahrady a pokoušel je slovy, že pokud by pojedli ze zakázaného stromu, byli by jako Bůh. Pokušení, kterému v té chvíli čelili, nespočívalo v pouhém pojedení ovoce z onoho stromu, ale v tom, že když si usmyslí, mohou být jako Bůh.
Právě po tom kdysi zatoužil on sám a nyní vemluvil Adamovi a Evě, aby po tom zatoužili i oni.
Ovšem, mluvil lži. A byly to stejné lži jako ty, jimiž svádí lidi dnes. A tak, jako padají následkem jeho lží lidi dnes, padli tehdy oni. Neposlechli Boha a stihl je stejný osud, jako předtím Satana. Byli vyhnáni z Boží přítomnosti.
O všech podrobnostech této události se můžete dočíst v první knize Bible, Genesis, ve 3. kapitole.
Adam a Eva se domnívali, že neuposlechnutí Božího příkazu jim zajistí Boží vševědoucnost a nezávislost. Stali se ale svobodnými? Naopak! Stali se Satanovými otroky. Skutečně svobodnými se můžeme stát jedině poslušností Božích příkazů.
V tomto Satan klame tolik lidí. Říká jim, že když si opravdu chtějí užít života, mají ignorovat Boží zákony.
Nyní víme, jak se hřích usadil v lidské rase.
Adam a Eva učinili ten den v zahradě Eden veledůležité rozhodnutí. To zapříčinilo celoživotní důsledky pro ně i pro jejich potomky.
Všechna rozhodnutí, která v životě učiníme, nesou své ovoce. Všichni musíme sklidit, co jsme zaseli. Často dokonce naše děti sklízí trpké plody naší setby. V případě Adama, on i jeho žena museli odejít z Boží přítomnosti na zbytek svého života.
Nemysleme si tedy, že malá rozhodnutí, která činíme dnes, jsou nedůležitá nebo že jednou nebudeme sklízet, co jsme dnes zaseli. Bůh dovoluje, abychom byli zkoušeni a pokoušeni prostřednictvím nejrůznějších lidí a nejrůznějších situací, abychom mohli před Bohem prokázat, že po něm toužíme víc, než po čemkoli na světě. To je smysl každého pokušení, kterým procházíme: dokázat, že Stvořitele si ceníme více než věcí stvořených.
Jádrem všeho hříchu je dávat přednost stvořenému nebo sobě před Stvořitelem. Je to volba vlastní cesty místo té Boží. Je to hledat své potěšení místo hledat, jak se líbit Bohu. Hřích není jen cizoložství, vražda nebo krádež. Je to chtít si dělat věci po svém. Svéhlavost, kterou vidíme u malého dítěte, je počátkem hříchu. Hřích přebývá v přirozenosti každého dítěte od narození, a jak roste, usiluje prosadit si svou, uchvacuje a bojuje s druhými dětmi, aby dostalo, co chce.
Když dospějeme, příliš se nelišíme od toho, jací jsme byli jako děti. Jsme jen chytřejší a měníme své metody! Stejní zůstávají dokonce kultivovaní lidé. Svou sobeckost, závist, žádostivost či svůj chtíč pouze skrývají za maskou laskavosti a často dokonce náboženství!
Hřích prostupuje celou naši bytost. Hříchu se nedá zbavit náboženským cvičením, jako posty, modlitbami, poutěmi či sebeovládáním. Z hříchu nás může osvobodit jen Bůh.
Bůh ale musí čekat, dokud nepoznáme, že hřích je zlem, jakým je. Ježíš jednou řekl, že nepřišel povolat "spravedlivé", ale hříšníky. To neznamená, že by někteří na zemi byli spravedliví a ostatní hříšníci. Řekl to sarkasticky těm samospravedlivým náboženským lidem, kteří se považovali za svaté.
Ježíš tím řekl, že nemůže spasit ty, kdo hledí laskavýma očima na sebe a mají se za "spravedlivé".
Pouze ti, kdo zjistí, že jsou nemocní, půjdou k lékaři. Podobně i my ze všeho nejvíce potřebujeme zjistit, že jsme hříšní. Ať patříme k jakémukoli náboženství, všichni jsme hříšníci. Zhřešili jsme proti svatým Božím zákonům myšlenkami, slovy, skutky, postoji a motivy.
Na Boží standardy jsme zdaleka nedosáhli.
Vliv hříchu na naši duši je ničivější než vliv nemoci na naše tělo.
Uvědomujeme si to? Jak vnímáte AIDS - tu obávanou sexuálně přenášenou nemoc, která se šíří dnešním světem?
Lidé se obávají nákazy AIDS natolik, že se bojí jít kamkoli, kde je někdo nakažený. Hřích je ještě horší - poškozuje nám duši a navenek to není zjevné. Důsledky hříchu jsou ale mnohem vážnější, než důsledky AIDS. Ničí nám život, činí nás nešťastnými na tomto světě a nakonec nás zničí na věčnosti, pokud od něho nebudeme zachráněni.