Biblické Mužství

Paul Washer

Přísloví 13, 20: "Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale kdo se stýká s hlupáky, tomu se bude dařit zle."

Napříč knihou Přísloví se nachází určité výrazy, které popisují stejnou osobu.

Hlupák - někdo, kdo je naivní, pošetilý a mladý. Bible předpokládá, že když jsi mladý, tak nemáš moudrost. A důvod k tomuto předpokladu je ten, že moudrost není něco, s čím se narodíte. Ve skutečnosti jsme narozeni s přesným opakem moudrosti. 

Bible nás učí, že: "V srdci dítěte vězí hloupost." Takže s obdobím, kdy je člověk mladý, se pojí pošetilost, nerozumnost, neznalost toho, jak se chovat.

Kdybychom měli stroj času a mohli odcestovat do minulosti, viděli bychom něco, co se velmi liší od současnosti. Dnes to ještě můžeme vidět na některých místech ve světě, obzvláště v kmenových oblastech. 

Viděli bychom muže, kteří trénují chlapce. Neviděli bychom chlapce ve společnosti chlapců. Velmi zřídka by byli s ostatními chlapci. Bylo to v podstatě považováno za tabu. Bylo to špatné. Proč? Kvůli této pasáži - podporovalo by to pošetilost. Hlupák + hlupák se nerovná rozumnému muži.

Takže když vezmete partu hlupáků, všechny spolu, mířící jedním směrem, tak dostanete absolutní pošetilost na n-tou.

Je to k vidění dokonce i mimo biblickou kulturu. Proč dnes dáváme k sobě mladé muže? 

Od doby, kdy jsou ve školce, až do doby po studiích, jsou mladí muži s mladými muži. A to, co život mladého muže nejvíce ovlivňuje, je jiný mladý muž. Nejen, že se to děje v sekulárním světě, ale i v církvi.

Na příklad: Jsou vám čtyři roky a chodíte do církve. Dají vás do besídky s dalšími chlapci stejného věku, většinou vedených ženou. Když se z vás stanou teenageři, tak vás dají k dalším teenagerům. Ve skutečnosti můžete projít celou křesťanskou západní kulturou tak, aniž by vás ovlivnil muž.

Proč to tak je?

Je to kvůli tomu, že jsme byli pokrouceni nebiblickými principy. 

Stačilo by, kdyby ty nebiblické principy byly v naší kultuře. Ale faktem je, že církev je více ovlivněna kulturou než kultura církví. Ve skutečnosti přicházíme do bodu, ve kterém se snažíme vybudovat církve okolo kultury, namísto toho, abychom budovali církve okolo Bible, aby mohly obstát před kulturou.

Pojďme se podívat na několik věcí.

Zaprvé: Generační propast. 

Tento pojem pochází z mé doby. Dokonce ještě o něco dříve z raných 60. let. Do té doby nic takového, jako generační propast, neexistovalo. Začalo to v 50. letech, s tím, čemu říkáme vzpoura mladých. Typ Marlona Branda, Jamese Deana atd.

Tento konflikt mezi starou a mladou generací. 

A stále se to vyvíjí. Když se podíváte na filmy nebo na televizi, nejen že oddělují starou generaci od mladé, ale ti dospělí vždy vypadají jako hlupáci. Jako kdyby nic nevěděli. A nakonec ti mladí lidé dávají instrukce dospělým. Naprosto převrácený koncept k tomu biblickému.

Dneska dítě, chlapec, vede muže.

Chci chvíli mluvit o generační propasti.

Na čem je to založeno? V podstatě je to založeno na teorii evoluce. To, co vidíme v makrokosmu, vývoj od druhu k druhu, se vložilo do mikrokosmu a stal se z toho způsob, jakým se vyvíjejí děti. Je to založeno na teorii, nikoliv na faktu. A dokonce, i když přijmete evoluci jako fakt, což já nepřijímám, je to stále velký skok dostat se odtamtud do mikrokosmu - k vývoji lidské bytosti.

Náš vzdělávací systém byl vyvinut muži, které zřejmě znáte - Dewey, Rousseau a další. 

Čemu věřili? 

Zaprvé byli všichni kovaní odpůrci křesťanství. Byli to kovaní pro-evolucionisté. Byli proti rodinám a to do té míry, že Rousseau dokonce ani neznal pohlaví svého posledního dítěte, protože v momentě, kdy se narodilo do jeho rodiny, tak jej předal vládní instituci. Což je přesně to, co se děje dnes. Veřejné vzdělávání, veřejné instituce.

Máme rodiče, kteří se ženou za americkým snem. Potom, co se dítě narodí, po šesti týdnech nebo až po šesti měsících, jde mamka zpět do práce a dítě jde kam? Do jeslí, do školky a zůstává v náručí vládní instituce až do chvíle, kdy opustí vysokou školu. 

Takže máme doslova tisíce a tisíce hodin oficiálního vzdělání, které je sekulární a proti křesťanské. Ani nemusím zmiňovat média, která dítě může sledovat tři i více hodin každý den svého života. A pak se divíme, proč naše kultura upadá. 

Nemluvím o někom tam venku, mluvím o vás. Mluvím i sám o sobě. O něčem, čím jsem se musel sám probojovat a stále s tím bojovat musím, abych zůstal mimo tento systém.

My jsme produkt naší kultury. Svěřili jsme naše děti Césarovi, a proto nyní máme následovníky Césara.

A uvnitř církve není žádný rozdíl. Děláme úplně to stejné.

Můj otec byl dítětem v době krize. Jako desetiletý prodával noviny v ulicích Detroitu, aby si mohl koupit jídlo. Pak šel do války. Viděl většinu svých přátel umírat a byl z toho zničen. Když se vrátil zpět, tak se díky prosperitě, kterou válka zapříčinila, jeho životní úroveň zvýšila. Řekl si: "Dám svým dětem věci, které jsem já nikdy neměl." A co se stalo? Ztratili jsme naše otce, kvůli jejich vášni dát svým dětem věci, které oni nikdy neměli. A ztratili jsme i matky, protože ony všechny chodily do továren, aby vyráběly bomby, a letadla a podobné věci, zatímco naši otcové bojovali. Problém je, že když válka skončila, tak se naše matky nevrátily.

Takže se vlastně stalo toto: 

Byli jsme vychováni proti-křesťanskými, veřejnými nebo vládními institucemi. Nerostli jsme s moudrými muži. Už od raného dětství jsme byli umístěni do skupiny kolektivních hlupáků. A vzhlížíme na naše vzory, které jsou stejně staré, jako my. A v tom vyrůstáme celý náš život. Až do té míry, že máme muže, kteří jsou třicátníky a stále sedávají spolu, aby hráli videohry, nebo nějaké NFL nebo fantasy hry.

Ztratili jste mužství.

Dovolte mi příklad. 

Mohou tu být někteří, kteří si řeknou: "To se mě netýká." Chvalte Boha, pokud to tak je. Ale většina z vás tráví víc času s mladými muži stejného věku, než s vašimi otci. Většina z vás je po několika letech v systému veřejných škol ve stavu, že vám ve skutečnosti vaše matky a vaši otcové a obzvlášť vaši sourozenci, stojí v cestě. Doma už jste jen proto, abyste se tam najedli a vyspali, ale chcete být stále s vašimi přáteli. Chcete být jen s nimi. Dokonce i teď, když vám je kolem dvaceti, se děje to samé - chcete být se svými přáteli. Je jeden sitcom, který je velice populární - Přátelé. Být se svými přáteli.

Takže jste se svými přáteli a rodina se vytrácí. Z domova se stává něco jako ubytovna, kde se lidé schází k jídlu, pak se rozejdou do svých pokojů vyspat, hrají si videohry, každý sám, a pak jdou ven s přáteli. Jsme doslova svědky destrukce naší civilizace.

Když jsem studoval prvním rokem, politologii, učili jsme se, že existují určité instituce, a nezáleží na tom, zda jsi liberál, nebo konzervativec, existují určité instituce, které musí existovat v zájmu existence společnosti. Pokud chcete zničit společnost, tak z ní musíte odstranit tyto instituce. To je vše, co musíte udělat. Jedna z těch institucí, ve skutečnosti jedna z nejdůležitějších, je rodina. Stačí zničit rodiny.

Právě teď žijeme v době, ve které i přes to, že rodiče žijí spolu, nemáme rodiny tak, jak o nich mluví Písmo.

Dám vám další příklad: Bible říká, že otcové jsou povinni být tím, co životy jejich synů a dcer ovlivňuje nejvíce. A to v každém směru.

Bible také říká, že v církvi jsou ti, kteří mají sloužit jakékoliv skupině lidí, starší. Jsou to muži, kteří splňují určité předpoklady popsané v 1. Timoteovi 3. kapitole a Titovi 1. kapitole. Jsou to zralí Boží muži.

Většina z vás s žádným nikdy nepřišla do kontaktu. 

Chodili jste do nedělní školy, do dětské besídky a žádní starší tam nebyli. Chodili jste na mládež, kterou vedl nějaký mladík, jen o něco starší než vy, s nagelovanými vlasy. Úžasná osobnost. Nevěděl nic. 

Ten největší vliv v rodině má mít otec. Ten největší vliv v církvi mají mít starší. A vy jste pravděpodobně ještě nikdy žádného neviděli.

Mužství je něco, co se musíme učit. 

Mužství je něco, čemu se učíme napodobováním. 

Oni z našich životů vzali všechny muže. 

Pravděpodobně je pro některé z vás tím nejvýznamnějším mužem ve vašich životech váš trenér. Protože on byl ten jediný, který ve vašem životě jakkoliv působil v autoritě muže. V celém vašem životě. A to je to smutné. 

Na západě jsme ztratili muže.

Před několika týdny jsem mluvil se svým přítelem - možná ho znáte, Voddie Baucham , a řekl mi: "Právě vyšel jeden článek. Nevím, v kterém časopise, možná Times. Musím ti to poslat. Píšou tam, že dokonce už i sekulární autority říkají, že nejsou muži. Že v Americe nejsou muži." 

Je to krize. Kvůli nedostatku poznání skoro celého lidstva, nejsou naše životy tím, čím by mohly být. 

Opravdové mužství. 

Díky studiu Písma mně to jednoho dne udeřilo do očí. Všechno je špatně. Nejde jen o to "štípat" do systému. Tím se to nevyřeší. Jde o to spálit ho do základů, a začít úplně znovu.

V mnoha puritánských církvích můžete být ve skutečnosti, jakožto muži, vyloučeni z členství a veřejně kázněni, pokud nevyučujete své vlastní děti. Pokud jste nebyli tím primárním teologickým a doktrinálním učitelem svých dětí, budete napomenuti před celou církví kvůli tomu, že jste selhali jako otec.

Kdybych dnes vešel do nějakého typického sboru a řekl bych: "Kolik z vás, mužů, pravidelně, řekněme, alespoň čtyřikrát týdně, po dobu půl hodiny vyučuje své děti v Písmech?" Skoro nikdo by nezvedl ruku. A to je slabé minimum. Skoro nikdo by nezvedl ruku. A nikdo by s tím neměl problém. Ale kdybych se postavil a řekl bych: "Jako nový pastor ruším mládež. Už nebudeme mít mládež, už nebudeme mít besídku, už nebudeme mít nedělku." Co by mi udělali? Vyhodili by mě ve vteřině, že? Vypukla by tam bitva. Říkali by: "Ten muž nenávidí děti, nenávidí mládež."

Ježíš řekl: "Odmítáte přikázání Boží, abyste zachovali svou tradici." 

Nikde v Písmu není otcům přikázáno, aby duchovní výchovu svých dětí odkázali církvi. Ale všude napříč Písmem je otcům přikázáno, aby vedli své děti a činili z nich učedníky. Aby vedli své ženy. Aby vylili svůj život do své rodiny kvůli Kristu. 

Takže my si budeme držet naše tradice a zabijeme každého, kdo přijde s Písmem a řekne: "Mýlíte se." 

Vidíte, jak jednoduché je následovat tradici? Tohle je způsob, jakým jsme to vždy dělali. 

Přísloví 13:20: "Kdo chodí s moudrými, zmoudří," Co tam stojí dále? "ale kdo se stýká s hlupáky, tomu se bude dařit zle."

Nejprve se podívejme na náš současný stav.

Studoval jsem teologii, tak že jsem studoval řečtinu, hebrejštinu, logiku, atd. Před několika lety mi přítel z Britské Kolumbie poslal knihu a řekl: "Přečti si to." Bylo to o logice. Tak jsem ji otevřel a četl jsem první kapitolu a přečetl jsem ji třikrát a řekl jsem si: "Dobře, už rozumím terminologii, rozumím těm definicím v terminologii a nyní s tou osobou mohu vést dialog." Byla to vyšší logika, než jakou jsem kdy studoval na univerzitě. Po přečtení té kapitoly jsem knihu zavřel a došel si kuchyně pro něco k snědku.

Vrátil jsem se a všiml si obalu té knihy. Byla to jakoby inkoustová kresba a já si pomyslel: "To je neobvyklé." Protože na něm bylo něco, co vypadalo jako 8-9 leté děti, které stály v řadě, a nad nimi stál učitel. Tak jsem si pomyslel: "Proč by tohle bylo na obalu knihy?" A tak jsem knihu otevřel na předmluvě a začal jsem číst. Byl to slabikář logiky pro žáky základní školy z koloniálního období.

Nechci vás urazit - počítám do toho i sám sebe, roky jsem s tím bojoval - ale my jsme neznalí/ nevzdělaní lidé. Kdybych se vrátil třeba jen o 200 let zpět, tak bych se pravděpodobně mohl posadit s mnoha deseti, dvanáctiletými dětmi a diskutovat s nimi o teologii, o které mnozí z nás nejspíš nikdy ani neslyšeli. 

Jsme teologicky a doktrinálně nevzdělaní lidé.

Jsme technicky vyspělí, ale historicky, filozoficky a logicky ne.

Jednou jsem se bavil s někým z univerzity ohledně genetiky. Někdo mi potom řekl: "Co děláš? To pořád jen studuješ? Jak si s tím člověkem mohl diskutovat?" Řekl jsem: "Ale já jsem s ním nediskutoval." "Ale ano, diskutoval jsi s ním." Odpověděl jsem: "Ne, jen jsem mu pokládal otázky." "Ale on odešel naštvaný." Řekl jsem: "Ano, to je pravda." "Jak jsi to udělal?" "Já sice nevím nic o genetice, ale vím hodně o logice. Znám jeden základní princip, který zničil většinu toho, co říkal. Zákon odporování si: Nic nemůže zároveň být i nebýt."

Kdybych přišel mezi mladé s mikrofonem a zeptal se: "Co si myslíte o válce v Iráku?" Řekli by všechno možné. Většina z nich by papouškovala to, co říkají média.

Já na univerzitě slýchávám různé názory ale potom, co někdo řekne svůj názor, zeptám se: "A co je základem tvého názoru? Jaké studie jsi studoval o politice Středního východu?" "Žádné." "Co jsi studoval o ekonomice Středního východu?" "Nic." "Co jsi studoval o teorii války?" A takhle bych mohl pokračovat, mohl bych říct: "Mohl bys citovat primární zdroje?"

Faktem je, že jsme lidé, kteří rychle dovedou říct názor, ale běžně se jen zapojíme do proudu toho, co říkají ostatní. Protože toužíme po souhlasu. Naše kultura je technologicky vyspělá. V našich kalkulačkách je víc softwaru, než bylo potřeba pro to, aby dostali prvního člověka na měsíc.

Jsme technologicky vyspělí, ale nečteme, neznáme historii, neptáme se sami sebe na věci, na kterých opravdu záleží. A jako kultura jen následujeme jeden druhého.

Dám vám ještě jeden příklad. 

Nejsem proti plavání. A nejsem proti tomu, chodit na pláž. Jen na některých musíte být slepí, abyste tam mohli jít. 

To, co by si křesťan z vaší mládeže dnes vzal na pláž, a nikoho by to nepohoršovalo, by před 75 lety, kdyby někdo takto chodil oblečený na veřejnosti, způsobilo, že by ho světské autority nechali zatknout. A buďto by ho poslali do vězení nebo do blázince. Před 75 lety. Nemluvím o tom, zda to je správně nebo špatně. Jen chci poukázat na to, že to, co křesťané dnes jednohlasně schvalují, bylo jen před 75 lety něčím, o čem si nevěřící mysleli, že je ilegální nebo bláznivé. Nemělo by vás to donutit přemýšlet o tom, co se to děje?

Kde najdeme pevnou půdu pod nohama? Když se všechno tak rychle posunuje a všechno se mění, tak na čem stojíme?

Soudců 17,6: "V oněch dnech nebyl v Izraeli král; každý dělal, co bylo v jeho očích správné." Nebyl tam žádný král. To znamená, že tam nebyla žádná autorita. A když tam nebyla žádná autorita, tak každý prostě dělal to, co bylo správné v jeho očích.

Dám vám příklad z života církve: Kolik z vás slyšelo o sporu mezi regulativním a normativním principem? Pravděpodobně nikdo. A to přesto, že to byl jeden z největších sporů napříč historií církve. 

Regulativní princip říká, že v církvi můžeme dělat jen to, co Bůh specificky přikazuje. Normativní princip říká, že v církvi můžeme dělat cokoliv, co Bůh výslovně nezakázal. 

Uvědomujete si, že dnes se už o tom neargumentuje? Proč? Protože se dnes děje všechno možné aniž bychom se vůbec Bible ptali, jak by církev měla vypadat. Ve skutečnosti se dnešní církev buduje tak, že jdeme ven mezi lidi a ptáme se jich, co by oni chtěli v církvi a pak jim to dáme. A nazýváme to církví. Nemáme žádnou autoritu.

Pokud věříte, že Písma jsou neomylná, inspirovaná Bohem, tak jste teprve v polovině. Jste jen v půlce. 

Druhá otázka zní takto: Jsou dostatečná? Musím jít ven, mimo Písmo, abych zjistil, co Bůh chce? Pro svůj lid, pro můj život, pro víru, pro čistotu? Učení Písma říká jasně, že ne. 

Ale už si zřejmě teď uvědomujete, že téměř vše, co jako lidé děláme, děláme bez autority. Téměř vše, co se děje v církvi, se děje bez autority. Prostě žijeme svůj život způsobem, o kterém si myslíme, že je správný.

O tom mluvili puritáni.

Vím, že mnoho z vás slyšelo mnoho špatného o puritánech, ale každého bych vyzval, aby si ohledně toho prošel zdroje.

Myšlenky puritánů, ač nesouhlasím se všemi, byly takovéto - ptali se na otázku: Jak mám aplikovat Písmo do každého aspektu mého života? My už se na to neptáme. 

Ozeáš 4,6: "Můj lid hyne pro nedostatek poznání." To je pravda.

Kdybych vás mohl vzít s sebou do Amazonie, daleko do místa, kterému se říká Monte nebo vnitrozemí, co nejdál od řek, protože čím dál se dostanete od řek, tím hlouběji jste v džungli, během několika dní byste zemřeli. Ledaže byste byli s někým, kdo ví, co dělá. Jediný důvod, proč jsem mohl být na tolika hrozných místech je, že jsem tam byl s indiány, kteří vždy přesně vědí, co dělají, a poslechl vše, co mi řekli. Ale když nemáte znalosti o určité věci a nenásledujete někoho, kdo je má, pak zahynete. Kvůli nedostatku poznání.

V Izajáši 1,4-6 stojí toto: "Ach, hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, děti ničitelů! Opustili Hospodina, znevážili Svatého Izraele, odvrátili se zpět. Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. Od paty k hlavě na něm není zdravého místa, samá modřina a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem." 

To je naše společnost. To je církev. Nebo to, čemu se dnes říká církev. Proč? Protože jsme se odvrátili od Slova Božího.

Rád bych, abychom si uvědomili, v čem to vlastně jsme. Pokud nejsi křesťan a rozhodl ses, že Kristus je hoax (faleš) a toužíš žít podle své vlastní moudrosti, tak máš tuto výsadu. Ale pokud se chceš nazývat křesťanem tak musíš udělat nějaká vážná rozhodnutí. 

Zaprvé: Musíme být přesvědčeni, že vše, co děláme, děláme pro slávu Boží. 

Úplně všechno. 

1. Korintským 10:31 "Ať tedy jíte nebo pijete nebo cokoliv činíte, všechno čiňte k Boží slávě." A nemůžete to dělat pro jeho slávu, aniž byste věděli, co přikázal.

Všude napříč Písmem máme případy, kdy lidé dělali věci, které byly moudré v jejich vlastních očích. 

Mysleli, že to jsou věci pro slávu Boží a nakonec jen zjistili, že bojují proti Bohu. 

2. Korintským 10,5: "boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista". Nejen, že máme Boha oslavovat každým činem, máme ho oslavovat i každou myšlenkou. Mé myšlenky mají být drženy v zajetí, mají být v poslušnosti podřízeny Kristu.

Tady by někdo mohl polemizovat: "No, zní to jako otrokářství, zní to jako konec svobodného myšlení." 

Pravděpodobně si na tohoto zpěváka už nepamatujete, ale kdysi žil muž jménem Bob Dylan, - už je to řada let, bylo to v mé době - který říkal věci jako: "Musíš někomu sloužit." Někomu budeš sloužit. 

Bude z tebe vězeň něčího pohledu na svět. Prostě se to tak je, je mi líto. A vtipné je to, že lidé, kteří nejvíce plkají o tom, jak se chtějí osvobodit od všech ostatních pohledů na svět, se shromažďují spolu s lidmi se stejným pohledem a snaží se tam potěšit jeden druhého. To je naprosto úžasné.

Z teologického hlediska je tu jen jedna svobodná osoba a to je Bůh. 

Je tu jen jeden, který dělá rozhodnutí, aniž by byl manipulován nebo nucen. Vy nemáte svobodnou vůli. Skoro vše, co děláte je ovlivněno nebo zmanipulováno lidmi okolo vás. Ovlivněno trendy okolo vás, nápady okolo vás. Dokonce i způsob, jakým se oblékáte. Všechno souvisí s tím, jak dnes lidé vypadají. Jak se oblékají, jak mluví, jak chodí, jak nosí svoje kalhoty...

Všechno ve vašich životech je ovlivněno někým jiným. 

Takže tou otázkou není: "Vyměním autonomii - moji osobní svobodu - za podřízení se nějakému vyznání toho, jak bych měl žít?" To není správná otázka, protože to děláte. 

Otázkou je, komu se podřídíš? Kultuře, která se každým okamžikem mění? Nebo něčemu více stabilnímu a věčnému?

2. Timoteovi 3,16-17: "Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku."

Muž Boží není nutně někdo, kdo káže. Všichni bychom měli být Božími muži. A tato pasáž nám říká, že vše, co potřebujeme, abychom se stali tím, čím se máme stát, nalezneme v Písmu. A když si budeme Písmo memorovat, když budeme naši mysl obnovovat v Písmu, tak nás bude učit, bude nás ověřovat a trénovat nás a napravovat nás. Ale když jsme ve světě...

Představte si někoho, kdo je ve světě 16 hodin denně, několik hodin denně u televize a asi tak hodinu denně u videoher, je obklopený světskou atmosférou. Chodí na hodiny ve světské univerzitě a pak má na patnáct minut ztišení. 

"Jasně, ty změníš svět." 

Ne, nezměníš. Budeš přizpůsoben světu. Prostě na sebe jen hodíš křesťanské tričko. Dá to hodně práce, prorazit to.

Velký problém, se kterým se potýká NASA, je gravitace. Už jste někdy lezli na horu? Vaším velikým problémem je gravitace. Ve stáří je vaším problémem gravitace. A je třeba velkého množství síly, abychom překonali gravitaci. Stejně tak je třeba velké síly, abychom se osvobodili od kultury. Chce to více než patnáct minut denně. 

Mladí muži, jednoho dne velmi ovlivníte život ženy. 

A to buď k dobrému nebo ke zlému. 

Ovlivníte životy dětí buď k dobrému nebo ke zlému. 

To si musíte uvědomit. Pokud tedy nezůstanete single a nebudete celý život posedávat po barech, tak váš život bude mít obrovský dopad. Buďto dobrý nebo zlý.

Jsem rodič. 

Mojí nejdůležitější odpovědností, jako muže, jako manžela, jako otce, je znát Písma. 

V Přísloví 29,18 stojí: "Když není vidění, lid je bez zábran, ale šťastný je ten, kdo zachovává zákon." 

Tolik pastorů tohle používá tak jako: "Když není žádná vize, lidé zahynou. Musíme mít vizi. Musíme dělat víc programů. " 

O tom tento verš není. Co je tím viděním? Vidění zákona. Znát Boží zákon je mou největší odpovědností proto, abych mohl být rodičem. 

Znovu Ozeáš: "Můj lid hyne pro nedostatek poznání." 

Potřebuji znát Boží Slovo, protože budu ovlivňovat svou ženu a své děti. A nemohu je vést způsobem tohoto světa. Vím, jakým peklem jsem si prošel. Vím o těch strašných věcech, které jsem udělal, než jsem přišel ke Kristu. A nechci to pro ně. 

Musím také usilovat o to, být biblickým příkladem. Takže mou primární odpovědností, jako hlavy rodiny, je znát Boží Slovo. Neznamená to dát svým dětem vše, co jsem já neměl. Primární je dát jim otce. I kdyby to znamenalo žít v malém domě a jezdit starým, poničeným autem, ve kterém musíte požívat střešní šrouby, aby se se vám nerozpadla karoserie, což já dělám. Proč? Nestarám se o nová auta. 

Já jsem následovník Ježíše Krista. 

Nestarám se o peníze, starám se o manželku. Starám se o své děti. Starám se o své bratry a sestry v Kristu.

Pavel říká v 1. Korintským 4,15-17: "Neboť i kdybyste měli deset tisíc vychovatelů v Kristu, otců mnoho nemáte, protože v Kristu Ježíši jsem vás zplodil já skrze evangelium. Prosím vás tedy: Napodobujte mě!" 

1. Korintským 11,1 říká: "Napodobujte mě, jako i já napodobuji Krista." 

1. Tesalonickým 2,14: "Vždyť vy jste, bratři, napodobili církve Boží, které jsou v Judsku v Kristu Ježíši." 

To je ta pozitivní stránka. Mojí primární odpovědností je být čestným mužem, aby ti okolo mě viděli příklad. Mohou ho vidět, ale je to nákladné. Protože když si to určíte jako cíl, tak sám Ďábel vám přinese svět na stříbrném podnose. A pak musíte udělat nějaká náročná rozhodnutí. A ta rozhodnutí vás budou hodně stát.

Znal jsem jednoho muže z Floridy, chodí s Kristem, slouží v církvi, která bojuje, miluje svou ženu a své děti. Nabídli mu práci - Dvakrát tolik, co vydělával doteď. Dvakrát. Přišel za svým šéfem a odmítl. Proč? 

"Protože pro ty peníze, bych musel pracovat mnohem víc, musel bych se odstěhovat od církve, která zápasí..." Šéf mu na to řekl: "Ty ses úplně zbláznil. Mluvíme o dvojnásobném platu!" On řekl: "Moje rodina nepotřebuje peníze. Moje rodina potřebuje jídlo na stůl, dům, kde mohou žít, aby na ně nepršelo, snad i dost bezpečný, ale moje žena potřebuje především muže a moje děti otce. A má církev potřebuje někoho, kdo povstane, protože zápasí."

Pojďme se podívat na negativní příklad.

Matouš 23,2-3: "Na stolci Mojžíšově usedli učitelé Zákona a farizeové. Proto udělejte a zachovávejte všechno, co by vám řekli, avšak podle jejich skutků nečiňte; neboť mluví, ale nečiní." 

Ta myšlenka: "Jsem radikální pro Ježíše." Je to mnohem víc, než zpívat píseň, abyste byli radikální pro Ježíše.

Jedny z mých hrdinek víry jsou dvě dívky z Indonésie. Setty a Ernie. Setty se rozhodla následovat Ježíše Krista. Byla zajata svou rodinou a uvězněna doma. Protože je její matka invalidní, neměla žádné jídlo. Musela žít v té místnosti a jediná věc, kterou mohla jíst, byly zvratky její matky. Pomocí toho přežila. Když jsme se k ní konečně dostali, tak utekla, protože krátce před tím, se její rodiče po nějaké svatbě nebo oslavě rozhodli, že jí zabijí. Její sestra se to dozvěděla, a protože nesnesla představu, že by jí rodiče mohli zabít sestru, tak jí otevřela dveře a ona utekla. Nyní pracuje jako misionářka. Zubožená malá holka, která pracuje v oblasti, se svou kamarádkou Ernie, to je jiná dívka, a jediný důvod, proč tam pracují samy, je ten, že tam není dostatečně odvážný muž na to, aby do té vesnice šel. 

To je radikální následování Ježíše. Ani vy ani já bychom se neměli cítit špatně proto, že jsme si neprošli tím stejným, ale chci, abyste věděli, že obětovat trochu z příjmu nebo nebýt populární ve škole je velice malá cena k zaplacení.

Rodiče musí usilovat o to milovat, vést a učit biblicky. Proč vám to říkám? Protože chci, abyste viděli, že i když jsem si jistý, že vaši rodiče, alespoň mnozí z nich, se opravdu snažili, brali vás do církve atd., tak vyrostli v kultuře, kde si rodiče mysleli, že udělali správnou věc tím, že vzali své děti do nedělní školy. Mysleli si, že tím naplnili přikázání. Vychovej své dítě do dospělosti a pak se od něj odděl. Mysleli si, že to znamená brát je do církve. 

Ne, znamená to investovat váš celý život do vašich dětí. Takže, pokud máš dívku, měla by vyrůst do čisté křesťanské ženskosti a krásy. Pokud máš chlapce, tak do pevného, biblického muže podobného Kristu. To se ale téměř nedělá.

Já jsem se na tyto otázky sám sebe neptal až do doby, než mi bylo 39 let. Moje žena měla osm let rakovinu mozku a nemohli jsme mít děti. Když jsem se dozvěděl, že ze mě bude otec, že budu mít chlapce, kázal jsem v džunglích lidem, kteří mě chtěli zabít. Ten den jsem padl na kolena a uvědomil jsem si: "Ohledně rodiny, ohledně manželství, ohledně dětí jsem stále pohan. Jsem zachráněný pohan."

Co říká Písmo? Co to znamená být mužem?

Genesis 18,19 o Abrahamovi: "Neboť jsem se s ním sblížil, takže přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo, aby Hospodin Abrahamovi naplnil to, co o něm řekl." 

Toto je muž, ze kterého měl vzejít Mesiáš. Jeho potomků mělo být jako hvězd na obloze. Ale podívejte se, na co se tu klade důraz: Jde o jeho děti. Aby přikázal svým dětem. Aby jeho celý život přinášel zbožné dědictví Pánu. 

Pokračuje to. Toto je jedna z mých oblíbených pasáží v Bibli. 

Deuteronomium 6,5-9: toto je odpovědnost biblického otce: "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány." Toto je odpovědnost biblického muže. 

To byste měli dostávat každý den vašeho života. 

Muž, který před vámi stojí a neustále vás učí, co to znamená milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. A všimněte si, - mnoho lidí to špatně pochopí - oni si myslí, že se tu mluví o tom, že máte své děti učit horu principů. 

Ano, křesťanství má principy a příkazy a specifickou morálku, ale o tom se tu nemluví. Mluví se tu o tom, že skrz tvé učení a příklad tvého života tvé děti mají vidět, co to znamená pro opravdového muže milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, duší a silou. 

Nemluví se o někom, kdo umí učit principy nebo provozovat domácnost na základě nějakého zákona. Ale být nadšený Kristem. 

Vaše žena potřebuje to samé. Nezáleží na tom, jak duchovní tvá budoucí žena je. Nebyla stvořena Bohem - bez ohledu na to, co o tom říkají křesťanské feministky - nebyla stvořena Bohem k tomu být vším tím, čím může být, svobodná. Nikdy nebude vším, čím může být, ledaže vy zaujmete správné místo v jejím životě. A vlijete se do ní, takže se stane vším, čím Bůh chce, aby byla.

Jozue 4,5-7: "Jozue jim řekl: Projděte před truhlou Hospodina, svého Boha, doprostřed Jordánu a vyzdvihněte si pro vás každý na rameno jeden kámen podle počtu kmenů synů Izraele, aby to bylo znamením uprostřed vás. Neboť vaši synové se zítra zeptají: K čemu máte tyto kameny? Tehdy jim povíte, jak ustoupily vody Jordánu před truhlou Hospodinovy smlouvy, když procházela Jordánem. Jordánské vody ustoupily a tyto kameny zůstanou na památku pro syny Izraele až na věky." 

Co to znamená? Měli byste být Boží muži, kteří bojují v Božích bitvách. A když uvidíte Boha dělat obrovské věci ve vašich životech, skrze vás, tak si je napište. Poznačte si je, zapamatujte si je, abyste, až půjdete ke svým dětem, mohli říct: "Viděl jsem toto. Bůh udělal toto. Bůh mě osvobodil tady. Bůh byl věrný tady. Bůh mě změnil tady." 

Chápete? Tohle všechno je o Bohu. A je to o věčnosti. Nejde o to, mít nejlepší život teď. Je to všechno o něm. Až do posledního detailu. Je to všechno o něm.

Efezským 6,4: "A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí." 

Nepřikazuje to ani vedoucím besídek, ani vedoucím mládeže ani nikomu podobnému. Je to primární odpovědnost otce. 

Moje primární odpovědnosti, jako muže, jsou: Znát Krista, potom je to moje žena, potom jsou to moje děti a potom je to služba. Tak to funguje. Tak to má být. 

Až vystudujete, tak možná nebudete ve službě, ale bude pro vás platit to samé. Pokud si myslíte, že jste to zvládli dobře, protože jste svou rodinu zajistili finančně, tak nemáte ani ponětí o tom, co říká Písmo.

Ve skutečnosti, to bude vypadat takhle, pokud budete bibličtí: 

Budete pracovat a pracovat a pracovat a až se vrátíte domů v pět odpoledne, a budete úplně vyřízení, potom hádejte co, vaše práce právě začala. Potom vylijete svůj život do své rodiny až do chvíle, kdy v deset nebo v jedenáct půjdete do postele. Nesednete si a nebudete koukat na televizi, nepůjdete ven se svými kamarády dělat blbosti, vylijete svůj život do své ženy a svých dětí a půjdete do postele unavení. A zase vstanete a uděláte to celé znovu. To je křesťanský život. Ne se flákat s přáteli. Ne. Je to tohle. A je to dost.

Ale také platí, že pro muže věnujícímu se své rodině přijde čas; 

Já miluji lov. Moje žena ke mně přijde a řekne: "Na, tady je tvůj luk a tvé šípy, tady je posed (přenosný pro lov) běž a něco zabij." 

Protože ona ví, že on vylil svůj život. 

A bude se učit, jelikož jste dali svůj život, aby ji požehnal, ona se bude učit, dát svůj život, aby požehnala vás. 

Namísto toho, abyste bojovali za své území a svůj volný čas a aby ona bojovala za své území a svůj volný čas, tak si budete navzájem sloužit požehnáním.

1. Timoteovi 3,4: "Má dobře vést" 

Mluví se tu o pastorovi. O tom, kdo dohlíží, předsedá, je ochráncem nebo dohlížitelem. "Má dobře vést svou rodinu a udržovat děti v poslušnosti se vší počestností." 

Uvědomujete si, že když nezvládnete vaši ženu a vaše děti, tak ani nemůžete sloužit? Když neumíte vlít svůj život do nich, tak nemůžete ani nemůžete být ve službě.

Vím, že nejste děti, ale chci, abyste viděli, způsob, jak by to mělo fungovat. 

Děti musí být přesvědčeny rolí jejich rodičů. Prostě musí. Role rodičů je ustanovena Bohem a je to první zákon vládnoucí vztahu lidí. Když se podíváte na desatero, tak první čtyři souvisí s Bohem, dalších šest souvisí s člověkem. A první z těch šesti je o rodině.

A stojí tam toto. "Cti svého otce a svou matku, aby se prodloužily tvé dny na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh." Aby tě Bůh nezabil předčasně. 

Ale znamená to mnohem víc: "Izraeli, pokud neposlechneš toto, tak tě země vyvrhne." 

Nevydrží žádná kultura, ve které děti nectí své otce a matky. Žádná kultura nemůže existovat. Vy víte, že experti na kulturu říkají: "Jsme na pokraji pohromy." Proč? Písmo je pravdivé. A tímto to vše začíná.

Když jsem byl na semináři, žili jsme s lidmi z ulice. A dělal jsem tam takový neformální a anonymní dotazník, který jsem jim dával. A zjistil jsem, že rebelie každého z těchto bezdomovců začala doma. Vzpoura vůči rodičům. 

Někdy toho rodiče nebyli hodni, nebyli důstojní. Byli hrozní. Ale takhle to začalo. 

A vy jste byli vychováni v kultuře, kde se úplný protiklad nejen učí, ale je k vidění skoro v každém druhu médií. 

V době, kdy jsem byl malý chlapec, byl v televizi pořad "Táta ví nejlíp" nebo "Nechte to na Beaverovi". Tam chlapci byli vždy ti divocí, dostávali se do problémů. Byli hloupoučcí a otcové přišli a dali to do pořádku. Dnes je to přesně naopak. Otec a matka jsou idioti a mladí lidé přesně vědí, jak na to.

Nebo uvidíte celý sitkom, kde není nic, jen teenageři ve škole. Rodiče nikdy neuvidíte. Platí tu to, co nám apoštol Jan říká v 1. Janově: "celý svět leží ve Zlém." A celá ta věc je navržena aby to obcházela, aby zničila všechno, co Bůh dělá.

Problémem jsou údajní Boží muži. Pastoři a kazatelé v naší zemi. Namísto toho, aby to byli muži, kteří Boha znají, chodí s ním, kteří s ním tráví čas v modlitbě, kteří se živí Jeho Slovem, kteří stojí v odvaze, to jsou malí kluci, kteří pobíhají okolo a snaží se najít další klíč ke zvětšení své církve. A kvůli těmto věcem, se o těchto věcech nikdy neučí.

Potřebujeme muže, kteří tráví více času s Bohem než v návodu na růst církve. Muže, kteří se až tak nezajímají o tom, zda je šeková knížka jejich oveček vyvážená, ale jak na tom bude jejich duše v ten den, kdy budou stát nazí před Bohem a budou souzeni. Je velice pravděpodobné, že se svět tak, jak ho známe, dramaticky změní.

Když mluvím s imigranty, ať už to jsou imigranti ze Španělska, z Indie nebo odjinud, víte, co mi říkají?

Před několika lety jsem byl v hotelu, který vlastnila indická rodina. Bavil jsem se s nimi a říkal jsem jim, jak moc je obdivuji, protože koupili hotel, žila tam celá rodina, museli toho hodně obětovat, aby vybudovali něco, pro svou rodinu. A říkal jsem té paní, která pracovala na recepci, jak moc obdivuji její obětavost a ona řekla: "Ano, jediný problém je, že jsme to nepředali." "Co tím myslíte?" Ona řekla: "Naše děti se starají více o drahé boty na tenis. Neví, jak pracovat, vše, co chtějí, je mít stylové oblečení, hrát videohry a jsou stejní, jako lidé ze západu. Jsou stejní, jako vaši mladí lidé." A pokračovala: "Tohle nevydrží. My ztrácíme naše děti."

Pocházím z generace mužů, kteří pracovali bez přestání. Oni se sice nechovali biblicky, ale byli to muži, kteří jako děti hladověli. Byli to muži, kteří prošli válkou. Byli to muži, kteří byli šťastní za to, že mohli obracet hamburgery dvanáct hodin denně, pokud to pro ně znamenalo, že se mohou najíst. Ale přichází jiná generace. A je lépe prosperující a rozmazlenější a slabší. A je zapojena do volnočasových aktivit a her a zábavy.

Tohle není nic nového. To se v historii děje pořád dokola. Troufl bych si říct, že naše společnost nebude schopna vydržet vaše děti. V tom bodě se staneme natolik slabými a zženštilými, že už ani nebudeme schopni držet spolu jako společnost. A budeme opanováni. 

Nadvláda funguje tímto způsobem. 

Když jsou lidé ochotni vzdát se všech svých práv, protože už nechtějí nést odpovědnost sami za sebe, pak jsou ovládnuti tyranem. Velcí muži se rodí z velkých krizí. Žijete ve věku, kde můžete povstat až na vrchol. Kde se můžete rozhodnout, že nebudete žít pro sebe, že nebudete žít pro zábavu, že nebudete žít, abyste získali ten nejlepší život teď. Budete žít pro věčnost, pro něco mnohem většího, než jste sami, abyste zachránili lidi. Abyste zachránili království.

Pamatuji si, když Ianovi bylo asi pět let. On věděl, že cestuji na zvláštní místa, jako Nepál nebo Peru nebo Anglie. Pořád jsem někde byl. Jednou se mě zeptal: "Tati, co děláš?" A já jsem řekl: "Ó, to mi nebudeš věřit." On řekl: "Ale vážně, co děláš?" Já na to: "Nebudeš mi věřit, až ti to řeknu." On řekl: "Ne, tati, co děláš?" Řekl jsem: "Bojuji s draky".

Co tím chci říct? 

Synu, právě se tu válčí, je tu drak, který je horší než cokoliv, co si umíš představit. A každý den jsou zabity statisíce lidí, každý den se rozpadají národy, každý den se rozpadají rodiny, každý den desetitisíce dětí hladoví k smrti. A to všechno kvůli tomu drakovi. A dal jsem svůj život k tomu, abych s ním bojoval. 

Musíte se rozhodnout, co budete dělat se svým životem.

Chtěl bych se hlouběji podívat na Efezským 6,1-3: "Děti, poslouchejte své rodiče" To slovo znamená poslouchat, naslouchat, jako když někdo zaklepe na dveře a vy si jdete poslechnout, kdo to je. Je to někdo, kdo žije v poslušnosti vůči někomu jinému.

Vy už nejste děti. Existuje hereze, která říká: "Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu." Myslí tím, že když vám je 45 let, tak byste stále měli poslouchat tátu. To není pravda. Stále bys měl ctít svého otce, ale už žiješ vlastní život, nebo bys alespoň měl. Musíš dělat rozhodnutí.

Během té doby, kdy jsou mé děti v mém domě, žijí v mém domě, pod mojí střechou, jsem povinen do nich vlívat svůj život. Musím se pro ně obětovat. Musím je učit Písmo. Musím je vést svým příkladem. A jejich odpovědností je ctít mě. Poslouchat mě, naslouchat mému hlasu. A to je z mé strany obrovská odpovědnost. Protože pokud mě mé děti budou poslouchat, tak vše, co selže, budu mít na triku já v den soudu. Pokud mé děti budou dělat to, co mají, poslouchat mě, pak já budu odpovědný v den soudu kvůli způsobu, kterým jsem své děti vedl.

Stojí zde "v Pánu" poslouchejte rodiče v Pánu, v kontextu Pánovy autority. Já svým dětem jen tak z rozmaru nerozkazuji, aby dělali určité věci. Já chci, aby viděli, že já jsem podřízen autoritě a sdílím s nimi stejnou autoritu, pod kterou jsem. To znamená, že to není moje hra, já nejsem král, jsem podřízen autoritě Božího Slova. A jelikož já musím poslouchat toto Slovo, které do mého života přineslo požehnání, tak i oni budou v mém domě poslouchat toto Slovo. Budou se jím řídit. "protože to je spravedlivé."

Řídí se to božským zákonem, těší to Boha.

Cti svého otce a matku.

Vnímej je jako cenné, velice drahocenné. To znamená ctít něco: dát tomu váhu, dát tomu cenu. Řekneš si: "Můj otec je nevěřící, je to opilec." To může být pravda, ale kdykoliv to je možné, tak ho musíš ctít, jak nejvíce to jde. Ptej se ho na jeho názory. Chtěj vědět, co si myslí. Jdi k němu jako k prvnímu. To neznamená, že musíš vždy souhlasit a udělat vše, co ti řekne - když jsi teď muž. Ale znamená to, že budeš ctít svého otce. Prokážeš mu úctu, prokážeš úctu své matce. Což je prvním přikázáním se zaslíbením, aby se ti dobře dařilo a aby se prodloužily tvé dny na zemi. Odkaz na požehnaný život bez strachu, strachu z božského soudu.

Můžete mít v neúctě svou matku a otce, což může mít vliv na zbytek vašeho života. A nejen to, může to ovlivnit vaše děti a děti vašich dětí. A tak dále, uvědomujete si to? Že vaše vzpoura může být nesena v průběhu věků?

Umíte si představit, jak Šalamoun přijde za svým otcem, králem Davidem, je mu dejme tomu patnáct let, a řekne: "Tati, začal jsem si všímat, že se mi líbí holky." David řekl: "Šalamoune, to je dobré. Je to dobrá věc, je to mužská věc, je to něco, co je správné." Šalamoun řekne: "Jo, tati, mám mnoho otázek. Jak ses seznámil s maminkou?" Umíte si to představit? Jak ses seznámil s maminkou? "No, procházel jsem se jednou po střeše paláce a podíval jsem se a uviděl jsem ji, jak se koupe." "Jsem si jistý, že ona se zakryla a ty ses odvrátil." "No, vlastně ne. Neotočil jsem se. Nechal jsem si ji předvolat do paláce." "No... tati... asi to je správné, když si věděl, že je svobodná a ty..." "No, ve skutečnosti byla vdaná." "Tati, tak... jsem si jistý, že když jsi si ji uviděl, tak si musel... dozvěděl jsi se, že má manžela, takže..." "Ne, já jsem zabil jejího manžela." A teď se podívejte na život Šalamouna. Kolik konkubín, kolik žen? Vidíte, že to, co děláme, má obrovský vliv na další generace. Obrovský vliv. Leviticus 19,32: "Před šedinami povstaň, cti starce a boj se svého Boha. Já jsem Hospodin."

Jedna z věcí, kterou slyším muže říkat je: Oni jsou unešení. I já jsem někdy unešený, když někdo ví, jak mi potřást rukou. Když mladý muž, mladší třiceti let, ví, jak mi potřást rukou. Nebo dokonce ví, jak mě ctít.

Pocházíme z doby bez jakékoliv úcty. Občas z tohoto kolabuji.

Když mluvím s Johnem MacArthurem, tak říkám "Doktore MacArthure", říkám, "Ano, pane". A pak slyším všechny ty náctileté: "No, mluvil jsem s Johnem." Nejradši bych jim dal facku. Kde je cit pro úctu? Kde je cit pro úctu? Úctu ke starším?

Slyšel jsem, že Susanna Wesley, která vychovala Johna a Charlese Wesleyovi, v zájmu toho, jak naučit děti ctít dospělé, jednoho dne stále chodila do pokoje. Myslím, že to bylo stokrát nebo dokonce sto-padesátkrát. A když se zvedla, tak si přestali hrát, postavili se a dívali se na ni, než opustila pokoj. Pak si začali hrát a ona se vrátila zpět, zase se postavili, přestali si hrát a dívali se na ni.

Vím, že vám tohle může znít úplně hloupě. Ale jsme lidé, kteří už dávno nic nectí. A je to velice smutné. Tolik jsme toho ztratili.

Teď se chci na chvíli podívat na božské tresty za neposlušnost autoritě.

List Judův 1,6: "A anděly, kteří nezachovali své knížectví," (zachovat nebo zůstat na vlastní pozici vůči autoritě) "ale opustili vlastní příbytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne."

Bůh dal strukturu autorit. Abychom nepřestupovali svědomí, musíme ty autority poslouchat. A to souvisí s našimi rodiči.

Pokaždé, když toto řeknu, tak nějaké dítě vykřikne: "Co když mi táta řekne, abych vyrobil bombu a odpálil Empire State Building?" Vždy se ho zeptám: "Kdy se tě na to táta naposledy zeptal?"

Tvůj problém s otcem se netýká nějakého etického problému, tvůj problém s otcem nastává, když tě pošle vynést smetí nebo uklidit si pokoj. Vidíte? Vždy hledáme záminku k nepodřízení se.

Deuteronomium 21,18-21: "Jestliže bude mít někdo umíněného a vzpurného syna, který neposlouchá svého otce a svou matku, a přestože ho kárají, je neposlouchá, ať ho jeho otec a matka uchopí a vyvedou ho ke starším jeho města, do brány jeho místa, a řeknou starším jeho města: "Tento náš syn je umíněný a vzpurný, neposlouchá nás. Je to žrout a pijan." Všichni muži jeho města nechť na něj házejí kamení, aby zemřel. Tak vyhlaď zlo ze svého středu. Všichni Izraelci o tom uslyší a budou se bát."

Řeknete si: "To je prostě šílené. Písmu je zřejmě lidský život ukradený."

Dobře, položím vám otázku: Kolik lidí zemřelo jako následek toho, že dovolujeme absolutní vzpouru v rodině, vzpouru vůči autoritám?

Můžu vám říct, že nesčetněkrát víc.

Ne, že bychom dnes měli kamenovat neposlušné děti. Tohle byla speciální Boží politika, speciální povolení, speciální věc. Ale zároveň potřebujete vidět, že to je zločin, který zničí společnost a přesto to je zločin, který je naší společností a kulturou podněcovaný.