1. Boží Plán pro Člověka

Když Bůh stvořil člověka, neučinil tak proto, že by potřeboval služebníka. Za služebníky měl již anděly a byly jich milióny. Člověka stvořil se záměrem, aby existoval někdo, kdo bude zjevovat Jeho charakter a Jeho podstatu. Pokud to nebudeme mít stále na paměti, snadno uvěříme scestné myšlence, že lidé, kteří přijali spasení v Kristu, mají primární úkol sloužit Bohu. V tomto omylu žije mnoho věřících. Když se Bůh rozhodl stvořit Adama, řekl: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby" (1M 1,26).

V okamžiku, kdy Adam zhřešil, měl Bůh již podle svého předzvědění plán, jak člověka zachránit z propasti hříchu, do které padl. Příchod Krista v těle a Jeho smrt na kříži - to obojí měl Bůh ve své mysli, dříve než stvořil Adama. Ve vykoupení, kterým nás Bůh zaopatřil skrze Krista, se uskutečňuje Boží záměr, abychom se navrátili k Bohu a naplnili tak původní Boží záměr s člověkem - abychom zjevovali Boží přirozenost.

Naše spasení je skrze víru v Krista. Víra se opírá o nadpřirozené zjevení Osoby Krista. Jedině víra, která stojí na tomto základě, dovolí Duchu Svatému, aby nás proměňoval do Kristovy podoby. Rozumové nebo částečné poznání Krista, které se nezakládá na Božím zjevení, nemůže dát světlo a ponechává ve slepotě. To se přihodilo znalcům Písma v Ježíšových dnech. Díky svým výkladům Písma očekávali jiného Krista. Jiného, než jakým byl Ježíš z Nazareta.

Ježíš, kterého zjevuje Bible, je svou podstatou Bůh, roven Otci. "Vzdal se sám sebe" a stal se člověkem (F 2,6n). Musíme se snažit, abychom to správně pochopili. Ježíš zůstal Bohem, i když přišel v lidském těle. Bůh nemůže přestat být Bohem. V době, kdy Ježíš žil v těle, nebránil lidem, aby se Mu klaněli, protože byl roven Bohu. Evangelia uvádějí sedm případů, kdy lidem dovolil, aby se Mu poklonili. (M 8,2 9,18 14,33 15,25 20,20 Mk 5,6 J 9,38). Ten, kdo se Boha bojí, ať anděl nebo člověk, poklonu nikdy nepřijímá (S 10,25n Z 22,8n). Ježíš poklony přijímal, protože byl Boží Syn.

Čeho se vzdal, když se stal člověkem? Vzdal se všech schopností, kterými jako Bůh převyšoval člověka. Vzpomeňme dvě místa. Písmo říká, že "Bůh nemůže být pokoušen" (Jk 1,13). Z Písma ale víme, že Ježíš byl pokoušen (M 4,1-11). Víme, že Bůh je vševědoucí (nic mu není skryto). Písmo ale říká, že Ježíš musel přijít až k fíkovníku, aby se podíval, má-li plody (Mk 11,13). Jinde je uvedeno, že neznal den svého druhého příchodu (Mk 13,32). Z toho jasně vidíme, že se vzdal Božích výsad na dobu, kdy žil na zemi v lidském těle, aby byl jako my. "To Slovo bylo Bůh.... a to Slovo se stalo tělem" (J 1,1.14).

Máme-li se vyvarovat kacířství ohledně osoby Krista, musíme plně uznat Jeho Božství i Jeho lidství. Nelze přehlížet nějakou pravdu Písma a duchovně si tím neuškodit. Pokud nebudeme přikládat stejnou váhu Kristově Božské i lidské podstatě, budeme věřit v neúplného Krista - "jiného Ježíše", než jakého zjevuje Písmo a budeme ochuzeni v životě následování Krista i ve službě Bohu.

Jsme povoláni, abychom Krista ctili jako Boha a současně Jej následovali jako člověka.

Svou smrtí nás Ježíš vykoupil a svým životem na zemi nám ukázal, jak má člověk žít podle Boží vůle. Ježíš není pouze náš Spasitel, je také náš Předchůdce [dosl. Předběžec: ten, kdo šel první a připravil nám cestu] (Žd 6,20). Dal nám příklad, jak žít v každém čase a v každé situaci v dokonalé poslušnosti Bohu. Odpuštění hříchů, plnost Ducha a veškeré prostředky milosti, které nám Bůh poskytuje, nás mají dovést k jedinému, konečnému cíli - abychom získali podobu Jeho Syna. Popravdě, jakékoli učení v Božím slově můžeme správně pochopit jen ve světle věčného Božího plánu pro člověka - proměnit ho do podoby Ježíše.

Duch Svatý má dva hlavní úkoly. Písmo je popisuje těmito slovy: "My všichni jako v zrcadle spatřujeme Pánovu slávu a jsme Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě" (2K 3,18). Duch Svatý se nám neustále snaží v Písmu ukazovat slávu Pána Ježíše (jako v zrcadle) a pak nás proměňovat do Jeho podoby. 

I Bůh Otec ve své svrchovanosti vede všechno k témuž cíli. "Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému... Ty, které předem znal, totiž předem určil, aby přijali podobu jeho Syna" (Ř 8,28n).

Každou okolnost a situaci v našem životě Bůh směřuje k tomu, aby nás proměnil o něco více do podoby Ježíše. A tak vidíme, že Otec v nebesích a Duch Svatý v našem srdci pracují společně k témuž cíli - abychom se připodobnili Ježíši. Čím je podíl Jeho charakteru v našem životě větší, tím více budeme na zemi žít jako On. V tom tkví tajemství plnosti Ducha Svatého.

Ježíš nepřišel na zem jako anděl, ale jako člověk. Bible říká: "Proto (se musel ve všem připodobnit svým sourozencům) musel být ve všem učiněn podobný bratřím" (Žd 2,17) (těmi bratry jsou Jeho učedníci - M 12,49). Kdyby nebyl "ve všem" jako my (Jeho bratři), nemohl by se nám stát Příkladem. Nemohl by říkat "Následuj mě", neboť dělat to, co dělá ten, kdo nepodléhá stejným omezením, je nemožné. Proto nás anděl nemůže učit plavat, protože jeho zemská přitažlivost neomezuje stejně jako nás. Kdyby Ježíš neměl stejná omezení a kdyby nebyl ve všem jako my, Pavlova výzva v 1K 11,1, abychom ho následovali, jako on Krista, by nedávala smysl, neboť Pavel by nemohl žít jako Ježíš. Pak bychom Kristův život mohli jen obdivovat, nikdy však následovat.

Chvála buď ale Bohu, že Ježíš přišel v těle, jako máme my, a že žil ve stejných slabostech těla (se stejnými omezeními) a tak se nám stal příkladem, jaký můžeme následovat. Když Ježíš -jako člověk- mohl žít svatým, čistým životem, není důvod, proč bychom i my nemohli "žít tak, jak žil On" (1J 2,6). Jako lidé podléháme slabosti těla, a proto nám Bůh nabízí stejnou moc Ducha, jakou dal Ježíši, když žil na zemi.

Co udělal Bůh pro Ježíše, s radostí udělá i pro nás, neboť "nás miluje stejně, jako miloval Jeho" (J 17,23). Jeho moc však může působit pouze "v těch, kdo věří" (E 1,19). Nedostatek důvěry v Boží Slovo je příčinou, proč se dnešní věřící nedokážou vzepřít a proč jsou bezmocní vůči hříchu a Satanu. Máme příkaz jít "ve šlépějích Toho, který se nikdy nedopustil hříchu" (1P 2,21n). Ďábel se proto bude snažit, abychom sami sebe omlouvali, že jsme jenom lidé, a tudíž nemůžeme jinak, než příležitostně hřešit. Uvidíme-li však, že Ježíš přišel ve stejném těle a potýkal se s toutéž slabostí těla jako my a přesto nikdy nezhřešil, vyplynou z toho DVĚ věci:

(1) Nebudeme mít už omluvu pro svůj hřích.

(2) Získáme víru, že i my můžeme vítězit nad hříchem jako Ježíš.

A proto se modlím spolu s Pavlem, aby když čtete výklady Písma v této knize, "aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samého (Krista)...a... aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku" (E 1,17 3,16).

Jedině skrze plné poznání Krista můžeme poznat moc Ducha Svatého. Ježíš je totiž dokonalým příkladem toho, jak jedná člověk, který je plný Ducha. Když budeme věnovat pozornost tomu, jak žil, když byl na zemi, můžeme pochopit, co je pravá plnost Ducha.